Podle vyjádření kantorů i rodičů dětí, tam učitelé i žáci zvládli distanční výuku s přehledem, protože na ni byli náležitě připraveni. Ředitel ZŠ UNESCO Jan Vorba totiž o letních prázdninách nasměřoval učitelský sbor do třídenního kurzu v informačních technologiích.

Za obohacující jej označila mimo jiné i třídní učitelka tamní 2. A Gabriela Vašková.

„Školili nás kantoři IT, pro které je práce s počítačem běžnou praxí. Procvičili jsme se ve wordu, powerpointu i v dalších programech, od základů až po vychytávky, všichni jsme se školením posunuli,“ řekla učitelka.

Dalším krokem ke zvládnutí distanční výuky v ZŠ UNESCO bylo to, že už z dřívějška tam měli připravený podpůrný výukový server předmětů Moodle.

„O prázdninách jsme ho zmodernizovali, převedli na lepší hostingové prostředí, posílili jeho kapacitu, přichystali hesla a pokyny pro rodiče, abychom byli připraveni a vyplatilo se,“ prozradil Deníku Jan Vorba.

Veškeré technické vylepšování přišlo podle něj zhruba na milion korun - většina z rozpočtu Ministerstva školství, zbytek pak činily peníze z různých projektů školy.

Půjčené počítače a bezplatné připojení

Za největší klad distanční výuky považuje Jan Vorba výrazné posílení dovedností v oblasti IT u dětí, rodičů, učitelů a celé společnosti.

„Koho by napadlo, že budeme komunikovat prostřednictvím videokonferencí a všichni to budou umět. Stejně tak je z mého pohledu kladem úzká spolupráce, za kterou bych chtěl poděkovat rodičům i žákům. Bez jejich přičinění by to škola sama nezvládla. Snažili jsme si navzájem pomáhat, vycházet si vstříc, mít pochopení při výpadku internetu, nebo když rodičům něco nešlo,“ poznamenal ředitel.

Za negativní efekt dálkového vyučování považuje sociální distanc u školáků a nemožnost scházet se. Vedení školy se však nevyhnulo ani řešení technických potíží.

„Půjčit počítače jsme museli osmnácti dětem, které je neměly. Vyřídili jsme pro ně také tříměsíční bezplatné připojení,“ prozradil Jan Vorba. Ten za největší problém ale považuje kvalitu internetového připojení ve vesnicích regionu.

„Hradiště je na optice, ale ty vesnice ne. Když se připojí všichni žáci a školy, bývají ty servery přetížené. Občas se proto někomu nedařilo připojit, dalším padala wifi,“ poznamenal Jan Vorba.

Třídní učitelka 9. B na ZŠ UNESCO, Jitka Bajaja Elisová, si přípravu školy na podzimní dálkové vyučování pochvaluje.

„Ředitel pro jistotu nachystal rozvrhy jak pro prezenční studium, tak i pro distanční výuku. Každý z učitelů měl rozvrh a podle něho jsme jeli on-line hodiny. Klasické výuce se sice nic nevyrovná, ale i u té distanční to v případě naší školy fungovalo velice dobře,“ uvedla třídní učitelka deváťáků.

V hodině němčiny se dostalo na každého

Výuku začínala v osm hodin ráno, kdy se jí zpravidla připojilo 28 až 29 žáků.

„Na začátku jsem si udělala docházku, čímž jsem si zjistila, že jim technika v pořádku funguje a ověřila si, že žáci u počítačů skutečně sedí. Pak probíhala výuka, kdy se mohli za pomoci tlačítek hlásit do konverzace. Oni mě viděli na obrazovce, v podstatě jako ve škole, ale virtuálně. Krásně mi na obrazovce problikávalo, kdo z nich se chce přihlásit. Za tu hodinu se dostalo na každého, ale samozřejmě na některé žáky v mnohem větší frekvenci. Například v němčině jsem deset minut před koncem řekla, aby si každý z nich připravil tři věty, ve kterých německy hodinu shrne. Po jednom mi sdělili požadované, no a já jim zpět nahlásila, že má dotyčný splněno a může se odpojit,“ popsala učitelka češtiny a němčiny Jitka Bajaja Elisová fungování dálkového vyučování.

Přiznala se, že distančně se jí lépe učí jazyk německý.

„Pořád mluvíte a nevadí když třeba někomu nefunguje na počítači kamera. Kdežto v češtině to je složitější, pokud třeba musíte namalovat větný graf, aby mu všichni rozuměli a dobře viděli jak přesně to má vypadat. Český a německý jazyk jsou pro distanční výuku daleko jednodušší než například matematika, kde to je daleko obtížnější,“ vysvětluje kantorka.

Matka deváťačky Anety, Hana Somrová, pracovala v době distanční výuky dcery z domu. A protože je kantorkou na jiné škole, byla zvědavá, jak to probíhá na ZŠ UNESCO.

„Matku deváťačky to zajímalo hlavně u přijímačkových předmětů českého jazyka a matematiky. Musím přiznat, že v obou případech byla výuka na dobré rovni. Navíc se deváťáci mohli připravovat na přijímací zkoušky mimo výuku v on-line klubech. Jsem vděčná za to, že dětem i v době jejich volna učitelé nabídli dobrovolné půlhodinky v češtině a matice,“ uvedla Hana Somrová.

Učitelka to měla zmáknuté na jedničku

Gabriela Vašková je na ZŠ UNESCO třídní učitelkou 23 druháků a denně s nimi distančně strávila dvě vyučovací hodiny.

„Nezačínali jsme každý den stejně, ale měli jsme vybrané vždy nějaké dvě hodiny z klasického rozvrhu, takže se nám to různě střídalo podle toho, které dva předměty jsme v daný den měli vybrané k výuce. Většinou jsme se orientovali na češtinu a matematiku, ale nechyběla ani prvouka, nebo angličtina. A podobně to měly i ostatní třídy na prvním stupni naší školy,“ vysvětluje Gabriela Vašková.

Přiznává, že byla hodně překvapená, jak to druháčci, kteří se ještě neučí informatiku, dobře zvládají.

„Myslím si, že distanční výuka neměla problém s češtinou, matematikou ani s prvoukou, protože ve všech těchto předmětech lze využívat interaktivní nebo multimediální programy, což jsme dělali,“ přiznala Gabriela Vašková.

Jednou z jejích žaček je také Eliška. Její maminka Adéla Tuhá přiznává, že občas distanční výuku poslouchala za dveřmi.

„Celé si to u počítače řešila dcera sama. Paní učitelka to měla zmáknuté na jedničku. Eliška potřebovala pomoc víceméně jen ve chvíli, kdy se jí připojení seklo. Z pohledu rodiče žákyně druhé třídy nemám k distanční výuce žádné připomínky, i když chápu, že třeba u žáků druhého stupně to může být jiné,“ řekla Adéla Tuhá.