Dvojku si podle Jiřího Čunka zaslouží Zlínský kraj za zvládnutí epidemie

V čele Zlínského kraje stál v období první a velké části i druhé vlny pandemie hejtman Jiří Čunek. Byly to ty nejtěžší měsíce ve funkci. Deníku se Jiří Čunek svěřil, jak na okamžiky, které přepisovaly historii, vzpomíná.

Jak byste charakterizoval první a druhou vlnu pandemie?

U první vlny nikdo nic netušil. Nikdo nevěděl, jestli bude mít průběh pandemie stejný scénář jako v Itálii, jaká je smrtnost. Ta obava, zda to naše zdravotnictví zvládne, byla dost velká. Vláda tápala stejně jako my. V tu chvíli věděl každý z nás stejně málo. A kroky nás všech tomu odpovídaly. Spěch, chaos, nákupy ochranných prostředků. Vláda byla pod velkým tlakem, že není připravena. Přistoupilo se v podstatě na jakoukoliv cenu ochranných pomůcek. My na kraji jsme naštěstí vynakládaly prostředky velmi uváženě.

Ve Zlíně jsou naštvaní štamgasti, provozovatelé v pohostinství zavírají potřetí

Druhá vlna už je jiná. Víme, jaké parametry covid má, jak je virus nebezpečný. Víme, že je důležité regulovat počet nemocných v nemocnicích, aby se i ostatním – necovidovým – pacientům dostalo zdravotní péče. A musím říct, že nemocnice ve Zlínském kraji se v případě obsazenosti covidovými pacienty mnohokrát přibližovaly k hranici 100 procentní naplněnosti. Vždy jsme měli asi 30 volných lůžek ve všech 4 nemocnicích, které ještě bylo možné použít pro nejtěžší případy.

Jakou roli jste coby hejtman a šéf krizového štábu během pandemie zastával?

Znamenalo to nastavit systém, jak přenést odpovědnosti na dané odborníky. Podařilo se. Druhá vlna, ačkoliv se zdá závažnější, pro mě byla z hlediska řízení krizového štábu jednodušší. S jednotlivými odborníky – řediteli nemocnic, primáři z ARO a JIP a Krajskou hygienickou stanicí – jsme vytvořil tým, který je teď schopen zvládnout krizové řízení bez zásahu politiků.

Pomohlo nám, že víceméně zdejší hlavní nemocnice patří právě Zlínskému kraji?

Není tak velký rozdíl, zda jsou nemocnice soukromé, státní či krajské. Rozdíl je v tom, jak jsou řízené. Nejhorší je, pokud každá nemocnice patří někomu jinému. Ta nejdůležitější věc při krizi je totiž společné vedení všech nemocnic. Já jsem již dříve zavedl strukturu vedení nemocnic, kdy jeden člověk je ředitelem Krajské nemocnice a zároveň předsedou všech představenstev nemocnic v kraji. On tedy vše koordinuje. Může například nařídit jedné nemocnici, aby se věnovala výhradně léčbě covidových pacientů a ostatní převážela jinam. Ukázalo se, že ten směr – propojení všech nemocnic- je pro nemocnice nejefektivnější a zároveň pro pacienty nejlepší, protože pak není problém najít pro pacienta volné lůžko. Podobný princip jako jsem zavedl mají i v Jihočeském kraji. A proto Jihočeši a Zlínský kraj jsou v otázce zdravotnictví na nejlepší úrovni, i z pohledu ekonomiky.

Zpětně, udělal byste něco jinak?

Pořád k tomu přistupuju tak, že jsme na začátku nikdo nic nevěděli. Faktem je, že teď bych ještě víc vyžadoval – a apeluji na nové zastupitelstvo aby v tom pokračovalo – daleko větší propojení všech nemocnic.

Jak nahlížíte na proměnu nálady ve společnosti potažmo chování lidí mezi jednotlivými vlnami?

Já to považuju jako naprosto přirozené. Ve chvíli, kdy se cítíme ohroženi, ve chvíli, kdy se zdá, že můžeme mít velký problém, tak lidé jsou vždy více soudržní. Při požárech, při povodních a tak dále. Časem však zlhostejní, zvyknou si na nebezpečí. První vlnu chápali všichni jako společný boj proti nemoci. V druhé už se začali bouřit třeba někteří živnostníci, kteří museli zůstat bez finanční kompenzace doma, zatímco třeba státní úředníci seděli doma se stoprocentní náhradou mzdy. Bylo o ně postaráno. Nemůžeme se divit, že se společnost natolik polarizovala.

Mobilní net? Nejlíp "frčí" na Kroměřížsku, nejhůř na Valašsku. Zlepší se to?

Jste spokojen s tím, jak s vámi komunikovali starostové samospráv v kraji?

Komunikace mezi krajem a samosprávami byla velmi dobrá. Samozřejmě mezi 307 městy a obcemi se najde nějaký neschopný starosta, který se domníval, že zařídíme vše až po desinfekci radnice. Ale drtivá většina z nich je šikovná a vědí, že pro tu komunitu musí pracovat. A kraj jim byl nápomocen v tom, že dodával nedostatkové ochranné pomůcky či desinfekci.

A naopak jak s vámi komunikovalo ministerstvo zdravotnictví a vnitra?

Ani z jejich strany nebylo všechno špatné. Snažili se dělat svou práci dobře. Bohužel chaos vytvářely časté rozepře a rozpory mezi ministerstvem vnitra, ministerstvem zdravotnictví a premiérem. To sebou přinášelo zdržení a chyby.

Jak byste oznámkoval sebe a vedení kraje za zvládnutí pandemie?

Očima školního známkování? Když porovnám kraj s nemocnicemi ve Zlínském kraji s ostatními v republice, tak myslím, že se nemůžeme oznámkovat hůř jak dvojkou.

Je třeba od základu přepsat krizové plány?

Krizové plány se pouze dopíšou pro tuhle situaci, protože jsme ji dříve neznali. Jsou psané převážně na povodně, živelné pohromy. Ale i tak existuje epidemický plán, který nám hodně pomáhal. Dával nám pocit klidu, protože jsme věděli, jak se zachovat například v době, kdy by došla lůžka v nemocnicích – které hotely a zařízení lze použít pro nemocné. Problém je, že by nám sice neleželi lidé jako v Itálii na ulicích, ale bohužel by chyběl odborný personál, který by se o ně měl starat. Jsme tedy limitovaní počtem zkušeného personálu.