Řecký ostrov Skyros je pro české turisty zatím velkou neznámou. Je to trochu paradox: patří totiž do rodiny Sporadských ostrovů v Egejském moři, tedy ke Skiathosu, Skopelosu a Alonissosu, kam naopak čeští řeckomilní turisté jezdí už dlouhá léta docela běžně a rádi.

Velkou část z nich sem (nejen z Česka) přitáhl filmový kasovní trhák Mamma Mia, který před patnácti lety vznikal především na Skopelosu a trochu Skiathosu.

Izolovaný ostrov v Egejském moři

Skyros ovšem zůstává mimo běžné turistické cíle. Ačkoliv je největší ze Sporadských ostrovů (má zhruba 200 kilometrů čtverečních), leží nějakých osmdesát kilometrů vodní cestou jižně od svých ostrovních bratrů a cesta sem není nijak snadná.

Ostrov Skyros - nejlepší pláže a atrakce:

Zdroj: Youtube

Letiště tady je, ovšem vojenské. Roky sem létalo jen jediné civilní letadlo s turisty z Vídně, ostatní mohli leda letadlem do Atén, z Atén nějakých 180 kilometrů (cca čtyři hodiny) busem nebo autem přes most na ostrov Evia do přístavu Kymi a pak dvě hodiny lodí.

Pro rodiny s dětmi nic pohodlného (navíc hotel se skluzavkami a all inclusive, aby tady pohledal), pro mladší ročníky už vůbec ne, protože typických nočních klubů s ranní zavíračkou a pláží s divokým tancem je tady rovná nula.


Nahrává se anketa ...

Skyros je ovšem bingo pro všechny ostatní: páry v různých fázích zamilovanosti, vášnivé chodce, cyklisty, badatele, samotáře, plážové povaleče, amatérské filozofy, hledače posledních evropských magických oáz klidu a všechny jejich kombinace.

Na Skyros přímo z Prahy

Letos se pro všechny zmíněné stal malý zázrak: od června do září sem létalo charterové letadlo z Prahy, přímo, jen s krátkým mezipřistáním na ostrově Chios. Pouhé tři hodiny letu z Prahy bez přestupu byla sama o sobě dostatečná motivace objevit dosud neobjevné.

Navíc právě tady se podle legendy chvíli skrýval (a zamiloval) Achilles, když váhal s odchodem do Trojské války, a právě Skyros si vybral jako poslední zážitek svého života divoký a vášnivý anglický básník Rupert Brooke (jeho verše do češtiny překládal Josef Čapek), než se rozhodl zemřít ve zdejších přístavních vodách.

Sua Ocean Trench je ikonickým místem Pacifiku
Nejkrásnější koupání na světě je v propadlé jeskyni. Turistům z něho padá brada

Co víc potřebujete na cestu?

Vlastně ještě jednu pověstnou poslední kapku. Tu nám dopřála Marcela Rusňáková: špičková delegátka a průvodkyně nejen českých cestovních kanceláří, která se už spoustu let plynule a celoročně pohybuje na třech kontinentech a konkrétně Řecko zná líp než svoje boty. Vystudovaná archeoložka plynně mluvící mnoha jazyky Skyros objevila na jedné ze svých soukromých cest.

„Před třemi lety jsem objevila ostrov, který nikdo nezná. Ostrov, kde nejsou resorty, letoviska, kde potkáš pár Řeků, kde kvalita jídla je na takové úrovni, že víš, že už ti nikdy nic nikde nebude takhle chutnat, kde se ceny zapomněly někde před 20 lety a vůbec celý ostrov vypadá jako Řecko někdy v devadesátkách. A hlavně, ti lidé tady…,“ napsala mimo jiné na svůj facebookový profil. Lepší doporučení neexistuje.

Malý rybářský přístav na pláži Molos.Malý rybářský přístav na pláži MolosZdroj: Shutterstock

Pocit, který Skyros nabídne hned na první dobrou, je klid. Navzdory tomu, že přistanete na vojenském letišti obydleném několika stíhačkami a velmi pohlednými řeckými vojáky. Klid a výhledy, ve kterých často chybí jakákoliv lidská stopa.

Na skyroských dvou stech kilometrech čtverečních žije jen něco málo přes tři tisíce lidí – naprostá většina z nich v Choře (tedy v hlavním městě v úzkých uličkách na skále). Jejich domy se shlukují tu a tam i po pobřežích – kopce jsou pusté, nezastavěné, porostlé docela hojnou vegetací nebo naopak holé a skrývající mořské jeskyně. Tady žijí jen místní endemičtí poníci, skyroští koně, a pak kozy, jejichž kopýtka se naučila brilantně šplhat kolmo nahoru po skalách.

Hrdí potomci dávných Řeků

Druhý zásadní skyroský pocit se dostaví okamžitě poté, co vstoupíte mezi místní lidi: je to směs vlídnosti, srdečnosti a hrdosti. Jakékoliv zobecňování je vždycky chůze po tenkém ledu, ale tady to jde risknout.

Dnešní Skyřané jsou potomci hrdých a statečných Řeků, kteří si svůj ostrov po tisíciletí uměli ubránit před piráty a válečníky. A jsou velmi laskaví, protože turistů je tady jenom tak akorát, aby se dobře uživili, ale neotravovali jim život – rozhodně se tady nepromenádují v rozjařených dvojstupech ve dne v noci a nežádají dvojitý hambáč a hranolky navíc.

Letecký pohled na jezera u Sence nedaleko Bratislavy. Slnečné jazerá a Čiernovodské jezero dělí železniční trať.
Slovenské Tahiti je stále populární. Za čtyři eura je tu hezky i v září

V hotelu, v taverně, v obchodě, v kavárně vás vítá úsměv jako dávno zběhlou sestřenici. Chtějí vědět, odkud jste, jestli vám něco nechybí a představí se vám (i svoje děti vám představí, pokud je tam zrovna mají s sebou v postýlce, nebo rovnou celou rodinu kolem stolu). Kde vám prodavačka v obchodě řekne – Já jsem Dimitra a doufám, že se ještě uvidíme? A vašemu synovi přinese židli a láhev vody, protože ví, že když my ženy teď budeme vybírat slamák, bude to trvat dlouho a dost se u toho pobavíme? Na Skyrosu, rozhodně.

Skyroský poník je endemický druh koně, který žije na ostrově. Shetlandský pony je jeho příbuzný.Skyroský poník je endemický druh koně, který žije na ostrově. Shetlandský pony je jeho příbuznýZdroj: Shutterstock

Skyřané se vůbec rádi objímají – mezi sebou, jako součást pozdravu, a vztahují ruce ke každému, kdo je jejich hostem. Je to velmi nakažlivé a dost možná vás to na začátku lehce zaskočí - náš denní chleba to není.

Chora a Linaria

Na ostrově je jen několik málo lidských sídel. Chora a Linaria jsou největší z nich. Žije v nich většina z tří tisíc místních obyvatel a jsou si naprosto nepodobná.

Chora je to první, co na vás vychrlí Google, když zadáte Skyros. Mimořádné a magické městečko na vysoké skále, jehož historie sahá tisíce let zpátky. Pamatuje Achillea, kterého zdejší lidé právě odtud vyprovázeli do Trojské války (nechal tady po sobě syna Neoptolema, tak to tady měl rád). Alespoň tak praví jedna z verzí Homérovy Illiady. Pamatuje ataky Byzantinců, Osmanů, Benátčanů a Malťanů. Každý kámen, na který tady vstoupíte.

Typická ulička v Choře. Židličky se vejdou úplně všude.Typická ulička v Choře. Židličky se vejdou úplně všudeZdroj: Shutterstock

Chora, korunovaná na vrcholu impozantním středověkým hradem, je spletí mimořádně úzkých kamenných uliček (mimořádně úzkých znamená, že průměrný český, německý a americký turista musí projít bokem vpřed a zatáhnout pupek až do žeber). Není to žádné muzeum pro návštěvy: v malých skromných domcích tady žijí místní, je tady taky spousta malých kaváren, taveren, vinoték, obchůdků velkých jako dlaň a taky úzkých vyhlídek tu dolů na moře, tu škvírou mezi domky do zelených kopců.

Je tady klid i večer, když se vmísíte mezi místní a dáte si s nimi mojito, nebo ještě lépe Lalari: naprosto mimořádné víno z místních kopců, jehož název domorodci vyslovují s nábožnou úctou.

Místo mezi nebem a zemí

Esenci historie města i ostrova najdete v několika místních muzeích, za nimiž si musíte vyšlapat vysoko nahoru, až k byzantskému hradu, kde jako bonus objevíte i impozantní kamenné divadlo.

Nic z toho ovšem nedělejte mezi 13. a 17. hodinou. Umřít hlady a žízní vás sice nikdo nenechá, ale cítíte, že jste tady v tuhle dobu tak trochu barbarsky navíc. Je siesta. 

Ikonické prostředí Bazilika Cisterna v Istanbulu.
Tajemná podzemní nádrž jako fenomén. Skrývá hlavy Medúzy, zíral na ni i Bond

Linaria je hlavní skyroský přístav na západě ostrova: velmi tichý a komorní přístav lemovaný bílými domky v kopci. Připlouvá sem trajekt z největšího řeckého ostrova Evia: je větší než celé městečko. Kdo miluje tu hru, kdy z dáli houká a hraje uvítací muziku velká loď, kus před pobřežím shodí kotvu, otočí se zády a zacouvá na centimetr přesně k molu, ten tady v některé z přístavních kaváren stráví spoustu šťastných chvil.

Pláže? Ty nejlepší jen z lodi

Skyroských pláží jsou desítky: mrňavých a divokých, dostupných jen z lodě, předlouhých písečných tu s lehátky a slunečníky a tu bez, a pak pár dalších na neobydlených ostrůvcích kolem. Všechny mají jedno společné: je na nich klid a mír a křišťálová voda. Tu nejkřišťálovější lze zažít nejspíš z lodi. V přístavu Linaria si prostě najdete výletní loď, která vás za pár eur vezme na turné kolem pobřeží. Občas zakotví daleko od břehu a vyzve vás ke skoku do tyrkysové vody, která nabízí klam podobný zážitku z tatranských ples: zdá se vám mělká, sotva po kolena, ale pod vámi jsou čtyři metry….. Žijí tu prý i tuleni a delfíni.

Přístav Linaria na řeckém ostrově Skyros. Právě dorazil trajekt z ostrova Evia.Přístav Linaria na řeckém ostrově Skyros. Právě dorazil trajekt z ostrova EviaZdroj: Shutterstock

Naše každodenní top byla několikakilometrová pláž Molos, která se pozvolna přelévala do pláže Magazia těsně pod vysokou skálou Chory. Ozdobou pláže Molos je jedna z mega fotografovaných řeckých taveren na sociálních sítích – přestavěná z bývalého větrného mlýna, se dvěma stolečky a červenými židlemi rovnou ve vodě.

Letní koupací sezona v jezeře Hevíz
Největší termální jezero světa máme za humny. Užíval si v něm i terorista Šakal

Při odlivu si dáte frappé suchou nohou, za přílivu vám ho číšník přinese broděním po kolena ve vodě. Rád a připraven k selfíčku, je zvyklý. Taverna je průchozí a po pár krocích se octnete tváří v tvář dávným pozůstatkům starověkých lomů porolitového kamene. Společnost jim v tom osamělém koutě dělají kostelík a kaple svatého Mikuláše vytesaná do kamene. (Kostelů je prý na ostrově rovných 365.)

Skyros jako inspirace

Skyros není pro každého: nenabízí variantu zahlcených ostrovů zvanou Snězte, kolik zvládnete, ba ani aquaparky, skluzavky, animátory, chodící stříbrné sochy a lodní výlety s brutální muzikou.

Skyros nabízí víc: možnost na chvíli žít s hrdými a přirozeně srdečnými lidmi, které snad nikdy ani nenapadlo přizdobit svůj magický kousek v moři velkokapacitními hotely s bezpohlavně mezinárodní kuchyní. Ten ostrov, jeho atmosféra a klid, je logicky jejich dílo. Pro ty, kdo vnímají, je to nesmírně inspirující a mimořádný zážitek, který ve vás pak nejspíš jednou provždy zůstane: jako míra všech dalších cest.