Vítejte v místě hrůzy. Koncentrák Sachsenhausen děsí při prohlídce dodnes

Památník Koncentračního tábora Sachsenhausen se nachází asi dvacet pět kilometrů od centra Berlína u města Oranienburg. Jde o místo, které dodnes vhání slzy do očí a údiv z nelidských zločinů, které se zde v 30. a 40. letech minulého století odehrály.

Takto vypadá Koncentrační tábor Sachsenhausen v současnosti:

Z historie Koncentračního tábora Sachsenhausen

Výstavba koncentračního tábora Sachsenhausen začala v roce 1936. Zadání znělo jasně – postavit moderní, jedinečný tábor, který by bylo možné v případě potřeby nadále rozšiřovat. Nacisté se rozhodli pro trojúhelníkový tvar celého areálu – to z toho důvodu, aby tábor bylo možné hlídat i pouze z jednoho bodu.

V koncentráku Buchenwald mohli vězni do nevěstince. I tak šlo o peklo na zemi

Do světa

Původně se počítalo s tím, že zde bude umístěno deset tisíc vězňů. Kapacita však byla nakonec mnohonásobně překročena. Například v únoru roku 1945 zde pobývalo přes padesát tisíc osob. Táborem v Sachsenhausenu a jeho vedlejšími tábory prošlo mezi lety 1936–1945 až na dvě stě tisíc lidí a zhruba každý třetí zde i zemřel, jak shrnuje na svých stránkách Památník a muzeum Sachsenhausen.

Co je k vidění

Současný památník nabízí třináct stálých expozic většinou umístěných do původních budov. Ty popisují, jaké hrůzy se zde odehrávaly. Dělo se tak i kvůli tomu, že v koncentračním táboře podléhali vězni téměř neomezené nadvládě sto až dvě stě padesáti členů velitelského štábu.

Řada strašných činů je zdokumentována fotografiemi, plány i osobními předměty dozorců. Nechybí ani osobní věci vězňů. Poslechnout si lze i nahrávky výpovědí těch, kteří hrůzy Sachsenhausenu přežili. Dochovaly se i strážní věže, vchod do tábora a táborová kasárna.

close info Zdroj: Shutterstock zoom_in Nástup vězňů v roce 1941.

Jedním z přeživších byl i český mladík Vojmír Srdečný, který sem byl odvlečen jako vysokoškolák 17. listopadu 1939. „Dne 18. ledna 1940 nastal mimořádný mráz. Asi 1500 vězňů bylo nuceno stát venku v mínus 28 stupních. Stáli jsme tam tři hodiny. Byl to jeden z nejstrašnějších zážitků v táboře. Asi tři sta vězňů tehdy zmrzlo a bez života spadlo na zem,“ popsal pro web Radio Prague International Srdečný.

Jedna z expozic vyrostla i na zbytcích takzvané Stanice Z. Poslední písmeno abecedy „Z“ cynicky symbolizuje, že to je místo, kde skončí život vězňů. Ve Stanici Z totiž byly plynové komory, zázemí popravčí čety a čtyři kremační pece.

Ze života v Sachsenhausenu

V Sachsenhausenu samozřejmě panovaly otřesné podmínky, kdy život vězňů neměl velkou cenu. Vraždění a nelidské tak zde bylo na každodenním pořádku. Co zde vězni mimo další museli dělat?

V centru tábora se nacházel prostor pro nástup vězňů. Kolem vedla dráha pro zkoušení obuvi, které vězni testovali pro německé vojsko. Každý den na dráze v různých podmínkách pochodovalo přibližně sto padesát vězňů mnohdy i čtyřicet kilometrů denně, což při minimální stravě bylo utrpění na hraně přežití.

Pekelný plán z Dachau: První koncentrák inspiroval další, vězně mučili i hudbou

Svět

V Sachsenhausenu fungovala i padělatelská dílna na dolary a libry, kdy se nemalá část falzifikátů úspěšně dostala do oběhu. Vězni měli k dispozici na svou dobu špičkové technické vybavení. Šlo o projekt na úrovni státního tajemství. I z toho důvodu se koncentráčníci smiřovali s tím, že se z padělatelské dílny živí podle všeho nedostanou. Jinak by hrozilo, že vynesou ven přísně střežené informace.

Léčil zde i Doktor Smrt

Jako táborový lékař zde působil také Aribert Ferdinand Heim, který dostal přezdívku Doktor Smrt. Na první pohled šlo o urostlého hezkého vzdělaného muže, ve skutečnosti šlo o psychopata a sadistu, jak o něm uvádí internetová encyklopedie Wikipedia.

close info Zdroj: Shutterstock zoom_in Strážní věže v Koncentračním táboře Sachsenhausenu.

Podle očitých svědků Aribert Ferdinand Heim pacienty zabíjel vstříknutím jedu přímo do srdce. Neštítil se ani jinak zdravé jedince operovat bez narkózy. Rovněž prý jeho pracovnu zdobily lebky zbavené měkkých tkání.

Hrůzy pokračovaly i po válce

Sachsenhausen byl osvobozen 27. dubna 1945 předsunutými jednotkami sovětské armády. Kdo by si myslel, že právě tímto okamžikem Sachsenhausen svou temnou minulost uzavře, ocitne se v omylu. Místo totiž pro své vězně začali využívat právě Sověti.

I když zde už nedocházelo k hromadnému vyvražďování, zemřelo zde během let 1945 – 1950 kvůli hladu a nemocem asi dvanáct tisíc lidí. Mezi vězni byli nejen němečtí vojáci, ale i občané Ruska, kteří se vzepřeli tehdejšímu režimu.

Zde se vězni léčili:

Zájmový web Archello připomenul, že v 60. letech se místo mělo stát policejní střelnicí. Nedošlo k tomu jen díky nevídané aktivitě bývalých vězňů. Ti naopak dosáhli toho, aby se Sachsenhausen stal památníkem.

Vstupné do Sachsenhausenu se neplatí

Vstupné do památníku je zdarma, platí se pouze za využití služeb průvodce. Dostat se sem lze vedle auta i poměrně pohodlně vlakem či autobusem. Návštěva je velmi silným emocionálním zážitkem. Neměli by sem proto chodit děti do 12 let a bez potřebné přípravy i ti jedinci, kteří neunesou tíhu válečných hrůz.