Buongiorno! Jižní Tyrolsko láká na sjezdovky, místní lahůdky a silnou kávu

Alta Badia nás vítá sluncem a modrým nebem, místní širokým úsměvem. „Buongiorno, signora!“ Sníh září a nad námi se zvedají majestátní štíty Dolomit. Člověk by nejradši rovnou skočil do lyžáků a vyrazil k lanovce. Ale covidová situace si žádá své. Tak ještě trochu toho cestovního manuálu…

Od února platí, že ke skipasu se jako tzv. Greenpass uznává očkování ne starší než devět měsíců od druhé dávky, negativní test nebo prodělaná nákaza. V areálech Dolomiti Superski je třeba aktivovat skipas každý den v příslušné mobilní aplikaci. Od ledna přibylo i speciální pojištění odpovědnosti (součást některé z domácích pojistek nebo přikoupit na místě ke skipasu, vyjde vás to maximálně na 4 eura). Navrch je povinná přilba a – ač se to zdá u Italů k nevíře – i omezená konzumace alkoholu na sjezdovkách (jen 0,5 deci).

Zell am See: Jarní lyže a mnohem víc...

Greenpas vám zkontrolují všude, u vleků, při vstupu do restaurací i hotelů. Když ale od venkovních stolů nedaleké restaurace zavoní skořice svařáku a pravé italské espresso a kolem vás prosviští lyžař s rozzářenou tváří, věřte, že byrokratické ústrky jsou rychle zapomenuty.

Koneckonců zdejší vyhlášené víno Lagrein si stejně nejlépe užijete večer po lyžování a s výhledem na bílé svahy pod hvězdami.

Euforie na svazích

Konečně jsou nezbytné restrikce splněny, vyrážíme na lanovku. Kabina se jemně zhoupne a už nás tiše nese nad svahy a údolím vzhůru pod skalnaté štíty. Nahoře čekají strhující výhledy a pocit euforie. Jako by tu měl člověk nějak blíž k nebi. Jízda dolů je omamná, sníh odletuje od lyží, a tak rychle zase nahoru. Vybrat si tu můžete ze všech typů sjezdovek, od modré až po černou, v rozlehlém areálu Sellaronda jimi projedete díky důmyslné dlouhé lanovce jak v pavoučí síti.

„Signora…“ ukazuje si na tvář spolucestující v kabince. Chvíli nechápu, pak mi to dojde. Pro samé nadšení z jízdy jsem zapomněla nasadit roušku. Italský lyžař je ale usměvavý muž a gentleman, dál už to neřeší a nahoře se loučí svižným výskokem z kabinky a zamáváním: „Ciao… La dolce vita!“ Líp bych to neřekla. Ještě dvě jízdy a je čas na pauzu u kávy. Pod lanovkou si o relax na slunci říká tradiční tyrolský Berghotel Ladinia. A propós – ladinština. Po němčině a italštině je to třetí jazyk, který v Dolomitech můžete zaslechnout. Jeho historie sahá až k Římanům, kteří dobyli alpská údolí v roce 15. před naším letopočtem. Je vcelku záhadný a rozumět mu příliš není, ale má svůj půvab a ke zdejšímu koloritu patří. Tak jako jeho kultura a dobré jídlo.

Utajené lyžařské ráje. Málo známá střediska skrývají i luxusní restaurace

Ladinia je okouzlující hotýlek, jako stvořený ke kávové pauze, případně tradičnímu bombardinu. Jeho retro interiér laděný v restauraci do zelena a lobby s křesílky zase červeně nemají chybu. Slunce a výhledy z terasy na bílý svah přeříznutý modrým horizontem je ale silnější. A tak volíme lavičky u kulatého dřevěného stolku venku, dopřejeme si ale předtím objednávku dobré italské kávy a pečiva.

Family friendly 

Po včerejšku jsou nohy jaksepatří znavené lyžováním, to nám ale nebrání vyzkoušet další oblast. Carezza láká mimo jiné na zbrusu novou lanovku Kőnig Laurin, jež končí na vrcholu až pod samým úpatím skal. Prosklenná stanice s restaurací vyhlíží trochu jako orlí hnízdo a za krásného počasí tu budou nádherné výhledy. My se trefili bohužel do mlhy a hustého sněžení. Vynahrazuje to alespoň zčásti barevně osvícený interiér u výstupu z lanovky a schodů nahoru k restauraci.

Komu by nestačily zdejší sjezdovky, může se vypravit do nedalekého Obereggenu (propojeného s Pampeagem a Predazzem v Trentinu). I tady nás vítají široké pláně, k obědu tradiční vývar se špekovými knedlíky a spaghetti pomodoro, k svačině pak nezbytné bombardino (na které třeba v Rakousku stěží narazíte). ,,Je libo klasické s koňakem, nebo kávové?“ táže se servírka, a tak zkoušíme pro jistotu obě verze… Jedna lepší než druhá.

Milion turistů. Krkonoše zaznamenaly rekordní návštěvnost, zájem o lanovku klesá

Užijí si tu i rodiny s dětmi - jim věnují Tyrolané značnou pozornost. "Ancora! Ancora!" řítí se k mladému muži na lyžích asi pětiletý klučík s tvářemi rozpálenými svižnou jízdou. Otci  nakročenému ke kiosku nezbývá než vyrazit s akčním synkem znovu na lanovku. Dětem je tu zjevně dobře. Lyžařské školičky, mírné cvičné svahy, přehledné sjezdovky, sáňkařské dráhy, zábavné hlídání dětí. Zkrátka family-friendly.

V oblasti Dolomiti Superski může navíc váš potomek sjíždět svahy do 8 let zdarma - pokud si stejný skipas zakoupí i jeden dospělý. Na jaře se v rámci speciálních akcí může stejně staré dítě ve vybraných hotelech i zdarma ubytovat. Bodují i prostá a přitom nápaditá jídla jihotyrolské kuchyně - těstoviny všeho druhu nebo pizza udělají dětem vždycky radost. 

Sladké vyhnanství

Pro toho, kdo vítá malý odpočinek a zároveň trochu historie, je tu Brixen. Je vám to jméno povědomé? Není divu, týdny nuceného vyhnanství tu v letech 1851-55 trávil Karel Havlíček Borovský. Nejpůsobivější je historické centrum s katedrálou a přiléhajícím ambitem se dvěma menšími svatyněmi, biskupský hrad s palácem, křivolaké uličky se středověkými domy a podloubím, klášter klarisek, Kapucínský klášter a farní kostel archanděla Michaela se hřbitovem.

Jarní slunce má už pěknou sílu, a tak by byl hřích nevyužít venkovní sezení u kavárniček nebo v zámecké zahradě. I tady na nás čeká dobrá italská káva, bezová limonáda, sladké taštičky Krapfen nebo originální jihotyrolské placky kořeněné fenyklovými semínky a kmínem. „Nebylo to zas tak špatné být vyhnán zrovna sem,“ poznamená jeden z mých přátel laškovně na adresu Karla Havlíčka, když se s Brixenem loučíme. Ať už na hřebenech, sjezdovkách či v údolích, stále je tu zkrátka co objevovat. A propos, jarní slavnosti sýrů mají také něco do sebe.