Roman během dne zkusil zapříst rozhovor s několika místními dívkami, mnoho reálného úspěchu však nesklidil, ačkoliv několikadenní válení na slunci z něj udělalo atraktivního mladého muže. U oslovených dívek prohrával právě tím, jak je oslovil. Paničky, které jej ze svých lehátek mohly hodnotit pouze vizuálně, s ním spokojeny byly stoprocentně. To se však Roman dozvědět nemohl, neb o ně nejevil zájem.

K večeru, když sbalil ručník, cigarety a opalovací krém, odešel pomalým a stále stejně znuděným krokem do města. Jediné, co bylo na Romanově chůzi nového, byla mírná vrávoravost, způsobená několika vypitými pivy. Právě ta jeho nepříliš bystrému mozečku napověděla, že by bylo dobré začínající opičku něčím přikrmit. A tak se po krátkém hledání usadil v jedné ze zdejších pivnic. Netrvalo dlouho, a dal se do řeči s mládenci od vedlejšího stolu. Povídali si o škole, o práci i o alternativních způsobech vydělávání peněz. Roman si všechny řeči pečlivě ukládal do paměti. Ta mu v tu dobu kupodivu fungovala ještě dobře …a dlužno dodat, že k jeho škodě.

Souboj se zámkem prohrál

Když po pár hodinách ještě o poznání vratším krokem opouštěl pivnici, jindy poloprázdnou hlavou mu hučelo několik neodbytných myšlenek. Když ti kluci z Olomouce tvrdí, jak snadno se dá dostat do zamčeného auta, proč by to asi nedokázal on sám. Roman se rozhlédl po ulici. Spatřil krom několika vozů zahraničních značek i dvě staré škodovky. Ty jdou otvírat absolutně nejsnadněji, tvrdil jistý Kája v hospodě. Roman to zkusil. Dokonce odstranil z okénka těsnění a jal se drátkem šmátrat a pátrat, kudy se dveře dají otevřít.

Jak již bylo řečeno, pohyby mladého pána nebyly příliš koordinované. Jednou u zarputile nedobytné škodovky dokonce upadl. Pronesl hlasitě několik ošklivých slov a přesunul se ke druhé stodvacítce. Mezitím už ale stačil upoutat svým poněkud hlučným vystupováním pozornost několika domorodců. Ti chvíli sledovali jeho marný boj s rovnováhou, zemskou přitažlivostí a zámkem. Nakonec se jeden z přihlížejících slitoval a přivolal policii. Ta Romanovo dobývání zámku vozidla rázně ukončila. Rozkurážený Nadrobník ovšem o odvoz policejním taxíkem nestál, a tak stihl ještě do jednoho policisty vrazit a druhému shodit čepici. Nerovný boj ovšem brzy skončil, načež se Roman ocitl na záchytce.

Druhý den se pokusil před vyšetřovatelem všechno srovnat v hlavě. Leccos přiznal, hodně si toho ale nepamatoval, a tak se část protokolu musela opírat o svědectví pána, který policii přivolal. U soudu pak Roman zkroušeně sliboval, že si příště nebude vše, co zaslechne, okamžitě vlastnoručně testovat. Soudce byl rozumný starší pán a s přihlédnutím k dosavadní neposkvrněnosti trestního rejstříku se spokojil s podmíněným trestem. Roman odcestoval zpět domů a hned druhý den si šel hledat brigádu, aby splatil nocleh na záchytce.