Firma fungovala v letech 1924 – 1939, nejdříve v Krásné Lípě a pak Kunraticích u Šluknova a její jedinečný motocykl měří úctyhodných 3,2 metru. Dnes je mezi sběrateli velice ceněným a obdivovaným veteránem. Podle textu na webu Zpravodaje Šluknovska z roku 2000 mělo být celkem vyrobeno kolem tří tisíc strojů.
Typickým znakem motocyklů Čechie - Böhmerland, jak uvádí wikipedie, je masivní rám z trubek, z lehké slitiny lité, popřípadě lisované z plechu disky kol a dvě benzínové nádrže umístěné po stranách motocyklu na zádi. Pozdější modely byly vybaveny i nádrží umístěnou na klasickém místě nad motorem, před řidičem.
O ČEM S V ČLÁNKU DOČTETE
Prototypy
Čechie se sajdkárou
Po skončení války
V nové domovině, Bavorsku
Nejčastěji použitou pohonnou jednotkou je motor Liebischovy vlastní konstrukce, čtyřdobý dvouventilový jednoválec o obsahu 600 kubických centimetrů s ventilovým rozvodem OHV. Méně časté jsou dochované modely motocyklu s jednoválcovým dvoudobým motorem 350 kubických centimetrů, který dosahoval podobného výkonu jako čtyřdobý motor o obsahu 600 kubických centimetrů.
První dva prototypy
Podle knihy Albin Hugo Liebisch a jeho motocykly Čechie – Böhmerland (Jan Němec, Oblastní muzeum v Děčíně, 2005) v letech 1921 – 1924 postavil Liebisch dva prototypy motocyklů, o kterých se ale nedochovalo mnoho zpráv. „Konstruktér měl starší model nazvat Mammut, přechůdce motocyklu Čechie – Böhmerland skutečně vyhlíží jako fosilie,“ píše autor Jan Němec.
close
info
Zdroj: Se svolením Zdeňka Ráce
zoom_in
Čechie při letošním jubilejním, již 25. sraz těchto motocyklů.
Liebisch své monstrum vybavil nezvykle dlouhým několikastupňovým rámem, značně vysokým dvoudobým dvouválcovým motorem, za nímž byly napojena dvoustupňová převodovka ovládaná kloubovým řízením. Dlouhý náhon zadního kola obstarával dlouhý klínový řemen nebo řetěz. Zplodiny z motoru unikaly dvoumetrovým výfukovým potrubím bez tlumiče. Rozteč kol činila 2,1 metru. Další zajímavostí bylo umístění dvou kanystrových palivových nádržek nad zadním kolem, které zůstaly jako jeden z markantů budoucí Čechie.
Druhý prototyp, který už byl vybaven odlišnou pohonnou jednotkou, čtyřdobým dvouválcem, se konstruktér pokusil neúspěšně otypovat Zemskou správou politickou v Praze. Jak dále Jan Němec uvádí, stroj byl již vybaven dvojitým trubkovým rámem, který se hodně podobal podvozkům pozdějších sériových motocyklů Čechie – Böhmerland.
Třetí prototyp
Vlastní podnikání zahájil Liebisch v říjnu 1922. V letech 1924 – 1925 sestrojil třetí prototyp, který byl až na několik málo detailů shodný s prvními sériově vyráběnými motocykly. Byl označen jako předváděcí nebo předsériový model. Měl také novou pohonnou jednotku. Motor byl jednoválcový, vzduchem chlazený, o objemu 598 kubických centimetrů, s označením Liebisch – Motor. V roce 1925 bylo vyrobeno několik motocyklů.
Albin Hugo Liebisch (26. července 1888 – 9. listopadu 1965), česko-německý konstruktér a podnikatel byl rodákem z Rumburku. V roce 1894 se s rodinou odstěhoval do Krásné Lípy. Vyučil se u Reinholda Maie, výrobce a prodejce šicích strojů, bicyklů a motocyklů ve Varnsdorfu. V devatenácti letech odešel do Německa, kde se živil jako řidič ve Wiesbadenu a Buchenau a kde se také seznámil se svou pozdější manželkou Hermínou. Z manželství se jim narodil syn Albin Richard. Za doby I. světové války musel narukovat a působil u střeleckému pluku č. 9 v Litoměřicích, s nímž bojoval na ruské frontě, kde byl v roce 1915 raněn. V letech 1916 až 1918 pracoval v kopřivnické automobilce. Na počátku 20. let se vrátil do Krásné Lípy a pracoval v servisu Alfreda Hielleho. První vlastní motocykly vyrobil v letech 1922 až 1924. Od roku 1925 vyráběl ve své dílně v Krásné Lípě jedinečné motocykly pro český trh pod názvem Čechie a pro německý trh Böhmerland. Osazeny byly motorem vlastní konstrukce. Motocykl měl být alternativou automobilu. Za řidičem byla lavice pro 2 pasažéry a popřípadě další mohl sedět v postranním vozíku. U jednoho z modelů mohli sedět až čtyři lidé za sebou. Zpočátku vyráběl motocykly na zakázku, ale v roce 1931 pro velký zájem již přešel na jejich sériovou výrobu v Kunraticích u Šluknova. Ve své době šlo o velice atraktivní motocykly, navíc cenově srovnatelné s jinými výrobci, které si získaly oblibu i mezi sportovními jezdci. Připojení Sudet k Třetí říši znamenalo pro Liebische stejně jako pro řadu dalších drobných sudetských podnikatelů ekonomické problémy – přišli o odbyt ve zbytku území Československa a současně neměli možnost uchytit se na německém trhu. V roce 1939 tak musel výrobu motocyklů ukončit a přeorientovat podnik na výrobu půdních fréz. Následně se podnik stal součástí válečné výroby. Po válce byl spolu se synem před odsunem internován v táboře v Rabštejně u České Kamenice. Po válce byl spolu se synem odsunut do Německa. Liebischův profil na portálu wikipedie píše, že se odstěhovali se k příbuzným do Pasova, kde také v zapomenutí zemřel.
- Podcast ze série Příběhy exponátů z výstavy Naši Němci
Liebisch kladl důraz i na marketing, takže vznikaly i prospekty a katalogy nabízející všechny vyráběné varianty. Na wikipedii se lze dočíst, že existovalo celkem pět druhů modelů. Dlouhý nazývaný také cestovní s obsahem 600 cm³, krátký (600 cm³), čtyřmístný (dvě převodovky, pro armádu, 600 cm³), 350 cm³ (po roce 1935) a 700 cm³ (rok 1938), pravděpodobně dodnes nedochovaná. Výroba na svou dobu velice atraktivních motocyklů, která trvala až do počátku II. světové války v roce 1939, nejdříve probíhala v Krásné Lípě, aby se následně přestěhovala do nedalekých Kunratic u Šluknova. Autor Miroslav Gomola v publikaci Čechie – Böhmerland aneb Nesmrtelná vize Albina Liebische (AGM CZ, 2000) píše, že Liebisch drží prvenství za litá kola na motocyklu, která vyráběl jako první na světě.
Příliš hlučné
Dodnes, když ulicí projede Čechie – Böhmerland, ví o tom snad každý, protože tyto motocykly jsou poměrně hlučné a byly ještě více. Ostatně potvrdit tuto skutečnost mohou například pamětníci z dalšího města na severu Čech – Litvínova. Někdy od druhé poloviny 70. let minulého století zde byla občas k vidění, ale hlavně k slyšení, vždy tak trochu propagační jízda tohoto stroje s postarším mužem v sedle, kterou garážoval nedaleko zastávky tramvaje Na východě. Ten zvuk se prostě nedal přeslechnout a pohled na motocykl za jízdy býval zajímavým zpestřením dne.
V době, kdy se Liebischovy motorky používaly k běžnému provozu, musely jejich majitelé zvážit, obzvláště v noci po městě v obci, styl své jízdy, protože jinak jim hrozily pokuty za rušení nočního klidu. Časté stížnosti na hlučné Čechie přiměly v roce 1931 úřady k výnosu, že všechny typy těchto strojů musí být vybaveny tlumící klapkou, kterou je jezdec povinen aktivovat při průjezdu obcí. Liebisch například v motoristickém časopisu Motorwelt v únoru 1932, ale i dalších, nechal uveřejnit výzvu, aby si majitelé jeho motorek tuto klapku v jeho továrně pořídili.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, René, CC BY-SA 2.0
zoom_in
Čechie - Böhmerland se sajdkárou.
Čechie se sajdkárou
A protože postupem času veřejnost projevovala velký zájem o možnost vyjíždět si na motocyklu jako kompletní rodina, došlo i na postranní vozíky. Jan Němec ve své knize doslova cituje Albina Liebishe: „1. Model postranního vozíku Čechie, co pronikavý konkurent malého vozu, má velké výhody, zvláště pokud se týče daní a výše pojištění. 2. Režie spojená s jízdou činí tu pouze polovinu režie u vozu, což jest při dnešní krisi (1935) směrodatné. 3. Cestování s motocyklem Čechie s postranním vozíkem zaručuje neočekávané radosti a bude míti proto v příští sezoně velký úspěch.“ Čelní odborníci se pak měli podle Liebischova prospektu nechat slyšet, že jízda v přívěsném vozíku Čechie je mnohem příjemnější než v jiných sajdkárách. V počátcích se vozíky lakovaly indickou červenou nebo tmavě zelenou barvou. Později byly žluté.
Testovací a propagační jízdy
Majitel továrny Čechie miloval Alpy a ty se mu staly oblastí pro testovací a propagační jízdy jeho strojů. Čechie ale nejezdily jenom tam. Liebisch s nimi absolvoval cesty také například do Bavorska, na Slovensko do Vysokých Tater, do Hamburku nebo do italského Janova. Absolvoval také jízdu napříč Evropou o které sepsal cestopis. Jedním z velkých propagačních tahů byla účast dvou jeho strojů na VIII. mezinárodním závodu do vrchu Schöberbergrennen, který pořádal Severočeský svaz automobilistů – Nordböhmischer Kraftfahrer Bund v roce 1928.
Za II. světové války
Stejně jako celá řada velký i menších firem, musela továrna vyrábějící netradiční motocykly přerušit jejich produkci a zapojit se do válečné výroby. V Kunraticích se tak výroba nově orientovala na optická zařízení pro vojenská letadla a na třímetrové výztuhy pro střemhlavé bombardéry Junkers Ju – 87 Stuka a dvoumotorové Junkers Ju – 88 nebo součástky pro granáty.
Po skončení války
Válka skončila a Liebisch se chtěl vrátit k výrobě motocyklů. Napsal i žádost o povolení k pokračování činnosti podniku, která je uložena ve Státním okresním archivu v Děčíně. Vše ale dopadlo úplně jinak. Jan Němec v knize Albin Hugo Liebisch a jeho motocykly Čechie Böhmerland na staně 128 píše, že na konci července vtrhla do Liebischova domu obávaná skupina partyzánů Národní mstitel z České Kamenice, konkrétně Charousova banda. „Liebische se synem surově zmlátili a odvlekli do soudní věznice v České Kamenici a poté předali do sběrného tábora pro Němce v Rabštejně u České Kamenice,“ píše se v knize. Pak následoval odsun do Německa.
Definitivní konec
Po skončení II. světové války byl pro firmu vyrábějící Čechie, tak jako u jiných firem, které měly německé majitele, uvalena česká národní správa. V případě Liebischovy továrny se stal národním správcem bývalý zaměstnanec firmy Jawa z Prahy. On a později i jeho nástupci se nakonec stali hrobaři firmy, která definitivně zanikla.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, Alf van Beem, volné dílo
zoom_in
Čechie - Böhmerland z roku 1927 ve Fahrzeugmuseu Marxzell.
V nové domovině, Bavorsku
Po odsunu do Německa se Albin H. Liebisch se synem usadili v Bavorsku, kde si tehdy 58letý podnikavý muž s velkými technickými znalostmi otevřel malou dílnu v Bad Hals u Pasova. Vyráběl zde ruční vozíky, kuchyňské nástroje a přívěsy pro malé motocykly. Zde se také zrodil poválečný model Böhmerlandu, a sice skútr vybavený motorem Zündapp. Licenci na jeho výrobu koupila společnost Heinkel a Liebisch si finančně velmi polepšil. S firmou potom spolupracoval až do své smrti.
- Video z letošního jubilejního 25. srazu motocyklů Čechie - Böhmerland
Srazy v Krásné Lípě
Majitelé unikátních motocyklů Čechie – Böhmerland se od roku 1999 pravidelně setkávají na srazech v Krásné Lípě. Při druhém srazu, který se uskutečnil v roce 2000 byla tvůrci těchto strojů na náměstí v Krásné Lípě odhalena pamětní deska. Srazy jsou mezinárodní a tradičně mívají zastávku také v Kunraticích. Také zde je na vilce, která stojí nad základy někdejší Liebischovy továrny odhalena pamětní deska. Nejvzdálenější účastník přicestoval ze Spojených států. Letos se sraz majitelů motocyklů Čechie – Böhmerland uskutečnil už po pětadvacáté. Na sraz dorazili s Čechií i pracovníci Národního technického muzea z Prahy, které vlastní ve svých sbírkách hned dva tyto vyhledávané klenoty. Byl to cestovní model z roku 1930. Motocykl je součástí sbírek muzea od roku 1964. V v restaurátorských dílnách byl uveden do provozuschopného stavu a je tak možnost předvádět ho v chodu. Dle dostupných informací existuje stejný model pouze ve dvou kusech. Stroj ze sbírek Národního technického muzea je však jediný, který i po více než 80 letech stále jezdí.
Nová Čechie
Značka a motocykly Bőhmerland natolik fascinovaly Peter Knoblocha svou výjimečností v tolika ohledech, například nejdelší motocykl světa, první motocykl na světě s alu disky, barvy které v té době nikdo neužíval, že si často kladl otázky, jak by asi mohl vypadat v dnešní době motocykl, který byl již v době svého vzniku tolik jiný a tolik výjimečný. Z myšlenky se nakonec zrodil záměr a díky technickým možnostem a dovednostem firmy 3Dtiskarna.cz se myšlenka stala skutečností. Čechie – Böhmerland tak našla následovatele. Ve spolupráci s mnoha designéry a přispěvovateli řešení a nápadů vzniklo finální provedení motocyklu a k jeho představení široké veřejnosti, na kterém se stylingem podepsal designer Jan Hrbek. Více informací najdou čtenáři na webu Böhmerland 21.
