Pojďte si tedy s námi desítku nejznámějších a nejpoužívanějších automobilů II. světové války představit.

1. Jeep Willys MB

close Jeep Willys MB. info Zdroj: Wikimedia Commons, Rahi Rupawala, CC BY 2.0 zoom_in Jeep Willys MB.

Velmi úspěšné americké offroadové lehké vojenské užitkové vozidlo je jasnou jedničkou v pořadí naší TOP 10. Vyrábělo se ve velkých počtech podle standardizované konstrukce pro USA a další spojenecké síly v letech 1941 až 1945.

Dnes legendární Jeep Willys MB byl snad nejznámějším vozidlem druhé světové války. Podle portálu wikipedia prezident Eisenhower tento vůz nazval jednou ze tří rozhodujících zbraní, které Spojené státy během druhé světové války měly.

V knize Patricka R. Fostera Jeep – The history of America´s Greatest Vehicle - se generál George Marshall vyjádřil o jeepu následovně: „Toto hranaté malé auto bylo největším příspěvkem Ameriky k modernímu válčení.“

Celkem bylo vyrobeno 647 925 těchto vozů, včetně těch předprodukčních. V roce 1991 byl Jeep MB společností amerických strojních inženýrů označen za mezník mezinárodního historického strojírenství. Název jeep se stal synonymem pro terénní automobil na celém světě.

Takhle vypadal konvoj vozidel z II. světové války v Trutnově v roce 2011:

| Video: Youtube

2. KdF. 82 Kübelwagen

close Volkswagen Kübelwagen KdF. 82. info Zdroj: Wikimedia Commons, Wolff-Altvater, CC BY-SA 3.0 zoom_in Volkswagen Kübelwagen KdF. 82.

Na druhé straně barikády, tedy v řadách německé armády, se těšil podobné oblibě jako u spojenců jeep, vůz Kübelwagen. Byl to lehký vojenský osobní automobil s motorem vzadu a poháněnou zadní nápravou, stavěný na upraveném podvozku Volkswagenu se vyráběl v letech 1940 – 1945.

Konstruktérem vozu byl, stejně jako u VW Brouk Ferdinand Porsche, rodák z Vratislavic nad Nisou na Liberecku. Celkem se vyrobilo 50 435 kusů Kdf. 82.

Wikipedie uvádí, že na bázi Kübelwagenu vznikly v období 1942 – 1943 prototypy polopásových vozidel určených pro východní frontu či dvoumístné verze pro přepravu sudů, osvětlovacích vozů či několik desítek aut s připevněnými imitacemi tanků pro oklamaní nepřítele. Vyráběl se i obojživelný Kübelwagen, který nesl označení KdF. 166 Schwimmwagen. Celkem bylo vyrobeno do podzimu 1944  14 276 těchto vozů.

3. Dodge WC

close Sanitka Dodge WC 54. info Zdroj: Wikimedia Commons, JePe, CC BY-SA 3.0 zoom_in Sanitka Dodge WC 54.

Automobily řady Dodge WC, zkratky WC znamená Weapons Carrier – nosič zbraní, vznikly dle požadavku americké armády, která si byla vědoma, že její vozový park se skládá z vozidel od více než 120 druhů výrobců, a která chtěla mít univerzální druh, který bude mít množství společných náhradních dílů.

Továrna Dodge podle portálu wikipedia nabídla svůj prototyp jedenapůltunového automobilu, který byl podroben zkouškám. Poté následovala výroba menšího sériového množství, které bylo též dále testováno a firma pracovala na dalším zlepšení.

Po úspěšných zkouškách armáda objednala hromadnou sériovou výrobu a celá kapacita továrny Dodge byla využita na výrobu automobilů pro vojenské složky. Do výroby byl zaveden půltunový užitkový automobil ve třech základních variantách: valník, velitelský a zdravotnický.

Od roku 1940 došlo i k produkci dalšího tříčtvrtětunového typu. Celkem bylo do roku 1945 vyroběno přes 400 tisíc kusů užitkových vozidel všech typů. Vozidla byla za války dodávána spojencům, v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu i do SSSR, který je užíval ve velké míře. Několik automobilů měla ve svém stavu i Čs. samostatná obrněná brigáda ve Velké Británii nebo 1. československý armádní sbor v SSSR. Nejznámější verze jsou Dodge WC 51 a Dodge WC 54 s nástavbou ambulance.

close Brigádní generál Jaroslav Vedral - Sázavský. info Zdroj: Wikimedia Commons, Arnold Zwiefelhofer, volné dílo zoom_in Brigádní generál Jaroslav Vedral - Sázavský. Jméno vozu Dodge je bohužel smutně spojeno s někdejším československým velitelem 1. československého armádního sboru v SSSR brigádním generálem Jaroslavem Vedralem – Sázavským. Dne 6. října, krátce po vstupu československých vojáků a Rudé armády na čerstvě osvobozené československé státní území u obce Vyšný Komárnik v okrese Svidník tragicky zahynul násilnou smrtí přibližně 100 metrů od československé státní hranice, když jeho štábní automobil Dodge najel na nastraženou německou minu a kompletně celá posádka vozidla byla jejím výbuchem usmrcena.

„Jaroslav Vedral-Sázavský zemřel jako jediný československý generál v přímém boji,“ píše se na webu Vojenského historického ústavu Praha.

4. GMC - CCKW

close Náklaďák GMC CCKW. info Zdroj: Wikimedia Commons, Dan Hadani collection, National Library of Israel , CC BY 4.0 zoom_in Náklaďák GMC CCKW.

Náklaďáky GMC CCKW byly také známé pod přezdívkou „Jimmy“ a tvořily dopravní pátěř americké armády nejen za II. světové války. CCKW se dodával v mnoha variantách, včetně otevřené nebo uzavřené kabiny, dlouhého rozvoru CCKW-353 a krátkého CCKW-352, ale převážnou část představovaly standardní nákladní modely pro všeobecné použití.

Výroba CCKW a jeho variant, včetně 2,5 tunového, 6x6, obojživelného DUKW a 6×4, 5tunového (silničního) CCW-353, činila podle wikipedie přibližně 572 500 kusů, tedy téměř čtvrtinu celkové výroby nákladních automobilů za II. světové války v USA.

5. Studebaker US6

close Studebaker US6 s nástavbou pro sovětské rakety Kaťuša. info Zdroj: Wikimedia Commons, Radomil zoom_in Studebaker US6 s nástavbou pro sovětské rakety Kaťuša.

Mezi velmi rozšířené vojenské nákladní a užitkové automobily patřil americký Studebaker US6. Vyráběl se v období II. světové války nejen v USA, ale i v Íránu, odkud byl v rámci dohody o půjčce a pronájmu dodávány také do tehdejšího Sovětského svazu.

Společnost Studebaker vyráběla až do roku 1945 třináct různých verzí vozu. Automobily sloužily nejen jako nákladní vozy, ale i jako nosiče různých nástaveb (např. palivové cisterny). V SSSR z nich nejvíce proslula konfigurace s raketometem Kaťuša.

Do roku 1945 bylo podle portálu wikipedia vyrobeno celkem přes 200 tisíc vozů, z toho 100 tisíc bylo dodáno do Sovětského svazu. Sovětskými vojáky byl tento automobil velmi oblíben a dostal od nich přezdívku „studěr.“ Studebakery používali za války i českoslovenští vojáci, po druhé světové válce měla automobily ve výzbroji i Československá armáda.

6. Opel Blitz

close Náklaďák Opel Blitz veze německé vojáky v Maďarsku. info Zdroj: Wikimedia Commons, Fortepan-Album, CC BY-SA 3.0 zoom_in Náklaďák Opel Blitz veze německé vojáky v Maďarsku.

Firma Opel byla před druhou světovou válkou největším německým producentem nákladních automobilů. Vyráběla několik druhů automobilů, které se zapsaly do dějin zejména jako vozidla, která sloužila potřebám německé armády za II. světové války.

Nejednalo se však o vozidla čistě vojenská, používala se i v civilní sféře. Náklaďák Opel Blitz, který byl mimo jiné tažným koněm Wehrmachtu, byl jedním z nich. Od roku 1939 byla třítunová verze Blitz 3,6 ve velkém používána německými ozbrojenými silami po celou donu II. světové války. Varianty zahrnovaly například prodlouženou verzi nebo verzi A (Allard) pohon všech čtyř kol.

Aby se vyrovnala se špatným stavem cest na východní frontě vznikl polopásový Multier (Mezek) Sd.Kfz3 (Sonderkraftfahrzeug 3). Portál Druhá světová válka uvádí, že za dobu trvání výroby v letech 1937 – 1944 bylo vyrobeno kolem 70 000 vozidel Opel Blitz a dalších přes 25 000 vozů modelu A s pohonem všech čtyř kol.

7. BA - 64

close Sovětský obrněný automobil BA-64. info Zdroj: Wikimedia Commons, Leha-11, CC BY-SA 4.0 zoom_in Sovětský obrněný automobil BA-64.

Počátky vývoje obrněného automobilu BA-64 sahají do roku 1941, kdy se v Sovětském svazu začal vyrábět džíp GAZ-64. Tento automobil s náhonem všech čtyř kol se ukázal jako úspěšný typ a tak návrh na modifikaci na lehký obrněný automobil na sebe nenechal dlouho čekat.

Prototyp obrněného automobilu s označením BA-64 byl dokončen na podzim roku 1941. Testy probíhaly od 9. ledna 1942, počátkem března byl stroj přijat do výzbroje Rudé armády.

Obrněné automobily BA-64 se staly v sovětské armádě běžným prostředkem pro vedení průzkumu. Do výzbroje je podle portálu wikipedia (během války získaly i Polsko a Československo pro své východní jednotky (1. československý armádní sbor). Do roku 1946 bylo vyrobeno přes 3 500 kusů tohoto stroje.

8. Austin K2/Y

close Britská sanitka Austin K2/Y. info Zdroj: Wikimedia Commons, War office official photographer, volné dílo zoom_in Britská sanitka Austin K2/Y.

Mezi TOP 10 automobilů II. světové války lze zařadit i britský sanitní vůz Austin K2/Y, který byl používán všemi vojenskými složkami Commonwealthu. Postavila jej společnost Austin a vůz vycházel z roku 1938 vyráběného lehkého nákladního automobilu Austin K30 30-cwt, jehož podvozek K2 byl stavěn během války pro mnoho použití.

Řidičkou jedná z těchto sanitek byla tehdejší princezna, pozdější královna Alžběta II, když v době II. světové války sloužila u ATS - Auxiliary Territorial Service - Pomocné teritoriální služby. Vůz dostal přezdívku Katy. Celkem bylo v letech 1939 – 1945 vyrobeno 13 102 těchto vozů ambulance.

Jeden veterán severoafrické kampaně uvedl, že se mu jednou podařilo s vozem Austin K2/Y převézt celkem 27 zraněných s cestujícími usazenými na blatnících, kapotě, zadních schůdcích a na nosítkách navíc zavěšených puškami přes zadní ochoz. Tento muž měl být kvůli takovémuto výkonu zmíněn v citaci (mentioned in dispatches). Píše se o tom na wikipedii.


Nahrává se anketa ...

9. M3 Scout Car

close Obrněný automobil M3 Scout. info Zdroj: Wikimedia Commons, ENERGY.GOV, volné dílo zoom_in Obrněný automobil M3 Scout.

Bylo obrněné kolové vozidlo americké armády, které během II. světové války sloužilo nejčastěji jako průzkumné, hlídkové a velitelské vozidlo, ale také jako ambulance nebo tahač děl. Portál wikipedie uvádí, že nejrozšířenější verzí byla M3A1, která se vyráběla od roku 1941 do roku 1944. Z bran výrobních závodů vyjelo celkem 20 918 kusů této verze. V rámci dohody o půjčce a pronájmu bylo toto vozidlo dodáváno i do SSSR. Scouty používala za války i Československá obrněná brigáda ve Velké Británii.

10. GAZ 67

close Vůz GAZ 67. info Zdroj: Wikimedia Commons, Sergey Korovkin 84, CC BY-SA 4.0 zoom_in Vůz GAZ 67.

Byl sovětský terénní užitkový automobil, který byl vyvinut na základě poznatků a zkušeností ze svého předchůdce, vozidla GAZ 64. Jeho produkce začala v roce 1943 a pokračovala i po skončení II. světové války. Skončila v roce 1953. Konstrukčně byl vůz oproti svému předchůdci vylepšen, ale i tak již těsně po válce byl zastaralým.

Stroj se však zapsal do povědomí i kvůli svým názvům a přezdívkám. Především v Polsku a Česku byl podle wikipedie znám jako Čapajev. Jeho podobnost s americkými stroji mu vysloužila ve světě lehce posměšná pojmenování jako bylo Iwan Willys nebo ChBW, tedy Choču byť Willysom. V Rusku mu většinou říkají jednoduše gazik. Celkem bylo za deset let vyrobeno 92 483 vozů.