Jak už to tak bývá, sněmovnu zachvátilo předvolební šílenství. Miliardy prší na všechny strany, seniorům, rodinám s dětmi nebo občanům z okolí Vrbětic. To, co poslanci mohli udělat už dávno, si nechali na závěr svého čtyřletého období – jako bonus do kampaně. Jeden se tak nestačí divit, proč třeba obyvatelé obcí postižených výbuchy museli čekat neuvěřitelných sedm let.

Do poslední chvíle nebylo nutné čekat ani na schválení zákona o dětských skupinách, který nakonec díky součinnosti vlády a opozice prošel v ideální podobě. Mimochodem právě s touto normou souvisí jedna ze zásadních otázek letošních voleb.

Luboš Palata
Doba respirátorová, která asi jen tak neskončí

Česká společnost stárne. Zatímco v roce 2000 v ČR žilo 1,9 milionu starobních důchodců, loni jich bylo o půl milionu víc a za třicet let jich bude podle predikcí 3,4 milionu. Vždy půjde o lidi, kteří za sebou mají život naplněný poctivou prací, během něhož si platili sociální pojištění. Jenže vzhledem k nízkému počtu narozených dětí (a tady je ona souvislost s dostupnou předškolní péčí) to na dostatečně solventní penzijní účet nebude stačit.

Připomeňme, že letos je na starobní důchody vyčleněno 537 miliard korun, což představuje 30 procent všech státních výdajů a jde o nejvyšší rozpočtovou položku. Znamená to, že situace se musí řešit koncepčně a racionálně.

Přidávání tu jednorázového příspěvku ve výši 5000 korun, tu 300 korun nad zákonnou valorizaci, případně 500 korun za jedno vychované dítě představuje jen dílčí kroky, záplaty, chcete-li salámovou metodu, o níž mluvila profesorka Danuše Nerudová, která vedla Komisi pro spravedlivé důchody.

Martin Komárek.
Zakažme bití dětí

Všichni voliči by měli po politicích žádat závazný plán, co s tím chtějí do budoucna dělat.

Jaké jsou jejich recepty na zvýšení porodnosti? Budou zavádět povinné připojištění? Zvedat daně z příjmu? Žádné mlžení si už nemůžeme dovolit, stejně jako populistické žvásty, že se vše zvládne bez zásadní a bolavé reformy.