Autor je spisovatel.

Obvinění poslance Dominika Feriho ze sexuálního obtěžování a jeho následné odstoupení z parlamentu, které následovalo tři hodiny po otištění kritického článku, nás staví před znepokojivou otázku: do jaké míry to, co vnímáme v televizi a v ostatních médiích, odpovídá skutečnosti? Vyznavači konspiračních teorií odpoví, že skutečnosti neodpovídá nic a všechno je nějaká intrika tak tajná, že na ni nemůžeme přijít. Je ještě mezi námi někdo, kdo by věřil opravdu všemu, co vidí a co si přečte? To si nemyslím. Takže my všichni zůstáváme v nějaké té zóně mezi těmito dvěma myšlenými póly, kde tak zhruba podle své víry a informací odhadujeme, co ještě anoa co už pravda nebude.

Protože informace, které máme, nebývají nijak valné, ve svém soudu se plus minus řídíme svými osobními preferencemi. Na základě toho se pak účastníme hádek na sociálních sítích, kde jeden zasvěceně tvrdí, že Rusko chce tamto,a druhý zas, že sleduje ono, Zeman je takový či makový a Feri něco udělal, nebo neudělal…

A protože protistrany jsou hluboko zakopány ve svých zákopech a nehodlají názory měnit, tak každého rozumného člověka dřív nebo později napadne – neměl bych se na to vykašlat? Má vůbec smysl, že se o to hádám? Ba co víc – úvaha se dá rozvést ještě dál – má vůbec smysl volit? 40 procent lidí nevolilo v posledních parlamentních volbách v roce 2017, to je skoro polovinaz nás. Polovina z nás považuje celou volbu za tak zbytečnou nebo nesrozumitelnou, že se jí nezúčastní.

Takže bych chtěl poděkovat všem, kdo to s lidstvem ještě nevzdali. Celé dějiny – od Římanů po křesťany, od protestantů po katolíky, od Giordana Bruna po Vatikán a od Einsteina po Schrödingera – jsou jen postupným hledáním pravdy.

Protože každý z nás – ať už volí kohokoli – tak se účastní toho neustálého hledání pravdy. A za to mu patří dík.

Neztrácejme naději. Není to pravda, co vítězí. Ale její hledání.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.