Komu máme vzdávat hold? Padlým vojákům a obráncům Prahy? Jistě. A co velitelům, kteří vydávali rozkazy? Tady už se názory různí. Pomníky jedněch se kácejí, druhým se vztyčují. Maršál Koněv přišel o svou sochu kvůli tomu, že byla postavena v 80. letech minulého století a své roli v potlačení maďarského povstání a srpnové okupaci.

Podle stejné logiky by ale účast vlasovců na záchraně Prahy neměla ospravedlnit jejich působení v Hitlerově zločinné mašinerii.

Srozumitelná pravidla

Buňačenko navíc nechtěl primárně pomoci Pražanům, ale dostat se do zajetí k Američanům. Sám Vlasov odmítl porušit smlouvu s Němci a pražskou operaci nepodpořil.

Bývalý premiér Petr Pithart si myslí, že o Koněvovi i vlasovcích měli rozhodnout obyvatelé obou městských částí v referendu. Ani to by ale situaci zřejmě neuklidnilo.

Vzduchem létají výhrůžky smrtí, nenávistné vzkazy, dvěma starostům a pražskému primátorovi musela být přidělena policejní ochrana. Ozvala se i Moskva, což je nepřijatelné, neboť cizí zemi není naprosto nic do toho, co děláme na svém území se svým majetkem.

Vláda je uražená. Ať se zlobí na sebe

Vlastní historii a vztah k minulosti si musíme vyřešit sami. Kdybych měla hlasovací právo, byla bych z úcty k desítkám milionů obětí nacismu pro zachování Koněvovy sochy a proti pomníku vlasovcům. Zcela však respektuji rozhodnutí zvolených zastupitelů Prahy 6 a Řeporyjí. Kdyby bylo Rusko demokratickou zemí, udělalo by to taky.