Evropská unie se ústy některých svých představitelů postavila na stranu Francie ve sporu o ponorkový kontrakt s Austrálií. Z Bruselu se šíří slova o „společné unijní reakci“. Unie hrozí Austrálii zrušením už téměř hotové dohody o zóně volného obchodu, vzduchem létají hlášky o přehodnocení vztahů se Spojenými státy.

Luboš Palata
Ruské volby nebyly volbami, ale putinovskou hrou na ně

Není to namístě. Jistě, Francie přišla o obří mnohamiliardový kontrakt na dodávky ponorek. Je nutné, aby Australané zaplatili všechna penále a odstupné, která z toho vyplývají. Ale podstata toho, proč se Austrálie rozhodla zakoupit raději americké a ne francouzské ponorky, je víc než jasná a nemá se zradou nic společného.

USA totiž Austrálii jako první zemi vůbec nabídly dodávku jaderných ponorek, které jsou technologicky někde úplně jinde než ty konvenční francouzské. A ani Austrálie není tak bohatá, aby si mohla dovolit dva obří kontrakty na dodávky ponorek zároveň.

Luboš Palata
Papež František a jeho vzkaz nám

Místo velkého kraválu, který nyní Francie spustila, by se měla Paříž zamyslet, jak se připojit k vojenské dohodě USA, Austrálie a Británie. Pokud chce tváří v tvář čínské expanzi v Pacifiku uhájit zámořská území, nic jiného Francii nezbývá. Západní demokracie musí v Tichomoří spojit síly, pokud mají mít šanci snahám Pekingu o ovládnutí Pacifiku čelit.

Proto je nutné se přes „ponorkovou zradu“ přenést a ne ji hrotit. Je to v zájmu EU i Francie.