Nemám rád katastrofické scénáře. Za těch třicet let, co dělám novináře, jsem si jich vyslechl příliš. Teď jaksi ze setrvačnosti je stále slýcháváme kolem covidu. Samozřejmě, máme stále naočkováno málo na to, abychom jako loni touto dobou slavili vítězství nad covidem.

Druhou vlnu, od podzimu do jara, jsme v čele s Babišovou vládou opravdu krutě nezvládli a výsledkem bylo téměř nejvíc mrtvých na covid na světě. A účet za covid je obrovský. Poslední dva roky vlády A. B. bude splácet několik generací.

Přesto, že náš očkovací systém je jeden z těch pomalejších v EU, evropské dodávky vakcín nás táhnou nahoru a opravdu máme zřejmě to nejhorší za sebou. Vakcíny, kterými se očkujeme, fungují zatím na všechny mutace, které se objevily. A pokud dosáhneme do podzimu kolektivní imunity, neměla by nás čekat dramatická zima. Možná bude další kolo očkování, ale život se už bude blížit normálu.

Trochu jiný ale bude. Tak jako se trochu jiným stal před čtyřiceti lety, kdy se 5. června 1981 objevil AIDS. Tím dnem skončila sexuální revoluce trvající patnáct let. Sex přestal znamenat jen „riziko“ otěhotnění, ale mohl se stát příčinou rychlé a neodvratné smrti. V zemích, kde to nevzali vážně, především v části Afriky, se snížil průměrný věk o desítky let a AIDS se stal smrtonosnou pandemií.

Po čtyřiceti letech stále není na AIDS lék. Jsou ale léky, které mohou život pacientů prodloužit o desítky let. Zcela nezmizel ani strach z AIDS. Kondom se stal součástí života a všeobecná sexuální nevázanost šedesátek a sedmdesátek zmizela. Lidé se spolu dál milují, ale dávají si i v našich zeměpisných šířkách pořád trochu pozor. Méně, než doporučují odborníci, ale mnohem více než generace sexuální revoluce.

Počítače v roli kondomů

Něco podobného nás čeká s covidem. Na něj je na rozdíl od AIDS očkování. Ale ani to, podobně jako kondom, není stoprocentní ochranou. A bohužel, covid se přenáší pouhým dotekem, hovorem, přítomností v místnosti s nakaženým.

Místo kondomů proto naše civilizace utekla k počítačům a mobilům a omezila drtivou většinu toho, čemu se říká normální život. Naučili jsme se šít roušky a pak chodit v respirátorech, pach lihu není stigmatem opilců, ale kladem v podobě použité dezinfekce. Život ale neskončil a vrátí se. Trochu jiný, ale vrátí. Když dokážeme žít s hrozbou AIDS, dokážeme toi s covidem. Život znovu zvítězí.