Kliknutím zvětšítePráci českých architektů bude hodnotit sedmičlenná mezinárodní porota. Jejím úkolem je nominovat do dalšího kola posuzování obvykle tři desítky staveb, které budou vyhlášeny na nominačním večeru 23. června ve Valdštejnské zahradě a budou prezentovány i v katalogu soutěžní přehlídky. Následně bude porota vybírat z nominovaných děl cca 5 finalistů, z nichž jeden obdrží hlavní cenu. Předáno bude také ocenění za výjimečný počin. Výsledky budou vyhlášeny na galavečeru v listopadu 2022.
Některé ze staveb přihlášených do soutěže jsme vám už na webu představili. V první části to byly stavby spjaté s odpočinkem, relaxací a přírodou. V druhé jsme pro vás vybrali stavby určené k bydlení. Ve třetí části jste se mohli seznámit s padesátkou staveb spojených s kulturním a společenským životem. Ve čtvrté části byly stavby, spjaté s výchovou a vzděláváním, sportem, zdravotnictvím, ale také budovy radnic ve městech a obcích. Dnes vám v poslední části představíme další zajímavé stavby, které by rády uspěly v letošním ročníku soutěže. Jsou mezi nimi průmyslové objekty, ale i zcela unikátní stavby, sloužící nejrůznějším účelům. Na porotu rozhodně čeká nelehký úkol.
Obnova Trafostanice
kancelář Laplan, autor: Ing. arch. Martin Pavlun
Na kopci zvaném Kozí Horka nad Vyškovem stála po dlouhé roky nevyužívaná trafostanice. Vystavěna byla v období druhé světové války Wehrmachtem. Ozbrojené síly Velkoněmecké říše převzaly rozsáhlý vojenský areál a hned od roku 1939 pokračovaly v jeho rozšiřování. Vojenská trafostanice patřila mezi první inovace. Vliv tehdejší říšské architektury je patrný z formátu plných cihel nosného zdiva. Při rekonstrukci byly rovněž nalezeny keramické obklady s říšskými orlicemi.
Utilitární stavba byla součástí elektrické sítě a transformátory měnily napětí pro několikatisícovou posádku až do konce 20. století. Infrastruktura se potom začala rozvíjet jiným směrem a armáda se nepotřebného objektu zbavila. Objekt dominuje křižovatce mezi městem a kasárnami. Původní trafostanice měla dvě podlaží s těžkým železobetonovým stropem. Nové využití domu pro kanceláře a malý byt vyžaduje jinou světlou výšku než velké transformátory. Vybourání původního stropu a vložení dvou nových ocelových umožnilo prostor rozčlenit na tři podlaží. Všechny otvory ve fasádách však zůstaly zachovány, stejně tak technický výraz budovy. Nová okna jsou umístěna tak, aby si stavba ponechala svůj ráz i měřítko. Při pohledu zvenku tak není patrné členění na tři podlaží. Obvodové zdivo je tepelně izolováno a znovu obloženo cihelnými pásky podle původního vzhledu. Celkový objem stavby byl zachován a doplněn vstupní terasou a balkonem. Černou barvou jsou odlišeny všechny nové konstrukce v domě.
Před domem je nově vydlážděno parkoviště. Okolní neprostupné křoviny nahradila prozatím volná travnatá plocha. Postupně by měla zahrada znovu „kontrolovaně“ zarůst a trafostanice by se tak vrátila zpátky do své původní polohy – sama stárnoucí v zeleni u křižovatky a shlížející dolů na pole, lesy i město.
Penthouse in Prague
petrjanda/brainwork, autor: MgA. Ing.arch. Petr Janda
Realizace je naší rekonstrukcí části developerské konverze budovy s cílem navrácení jejich původních kvalit, bez možnosti úprav základního rozvržení tvarů a hmot. Základní ideou je rozostření hranice bytu a pocitové vtažení města do jeho interiéru. Prostor bytu není omezen uvnitř fyzické dispozice, jeho součástí se stává celé město obklopující stavbu, rozhraní námi realizovaného zasklení pouze udržuje komfort vnitřního klimatu a celý prostor města vtahuje dovnitř. Superpozice penthousu, „domu na domě“, využívá panoramatického výhledu skrze velkoplošné zasklení bezrámovými izolačními čtyřskly.
Dispoziční řešení jasně artikuluje dělení na privátní a společenskou zónu, definované jako vyvážení plného a prázdného prostoru, vzájemně odděleného ocelovou membránou undulující příčky obíhající kolem výtahu a vstupního schodiště. Za touto membránou leží všechny soukromé prostory ložnic, pokojů a koupelen s vlastní obvodovou terasou. Napětí mezi vstupním distribučním zálivem a volným nekonečným prostorem gradujícím skrze rotující schodiště horním podlažím věže se stává základem přirozené dramaturgie pohybu v bytě. Penthouse je primárně extrovertní a jeho uživatelský komfort lze modulovat do intimní polohy zatažením screenů a závěsů. Střešní zahrada je koncipována kolem centrálního kopečku nad výtahovou šachtou přes travní plochy až do záhonů tvořených kompozicemi vegetace s jedlými plody.
Projekt pracuje s high-endovou úrovní technologického řešení odpovídající aktuálně nejprogresivnějšímu konvenčně dosažitelnému standardu. Technologie záměrně nejsou exponovány, jsou prakticky neviditelné a zůstávají skrytou silou v pozadí bezvadně fungujícího bytu. Topení a chlazení je neznatelně předáváno pomocí stropů a podlah a výměna vzduchu skrze štěrbiny mezi podlahou a obvodovými skly.
Rozšíření centra Intemac
Libor Žák / Atic.Zak, autor: Ing. arch. Libor Žák
Centrum INTEMAC je situováno v průmyslové zóně Kuřim. Stávající částí centra je rekonstruovaná budova z roku 2013 (od stejného autora), na kterou navazuje prezentovaná realizace Rozšíření centra INTEMAC. Jedná se o inovační a vědeckotechnický park, který je určen pro vývoj a zavádění moderních technologií do strojírenské výroby. Celkové urbanistické řešení respektuje stávající budovu jako soliterní stavbu, na kterou novostavba navázala s nezbytným odstupem. Záměrem architektonického řešení bylo splnit neobvyklý požadavek kombinace provozu.
Strojírenské laboratoře modelující reálné výrobní procesy se soustředěnou činností v navazujícím zázemí a možností prezentací pro větší počet klientů a návštěvníků. Zdůrazněny jsou technicistní výrazové prostředky, které navíc integrují na malém prostoru množství technických médií. Inovativní charakter navazujících prostor byl určujícím motivem realizace interiéru. Výtvarný návrh pracuje s motivy výrobní a technické činnosti. Exteriér budovy je elementárním kubusem. Byla realizována individuální výroba a rozvržení bílého betonového deskového opláštění. Přístavba je doplněním a současně kontrastem ke stávající budově, záměrně je vyjádřen posun v čase a technologiích.
Jádrem budovy je hlavní laboratoř, která zahrnuje mostový jeřáb a upínací litinovou desku pro přesná měření a zkoušení. Přes nutnost navržení proluky z důvodu zakládání těžké haly s extrémní podlahou se podařilo nabízenou proluku využít pro navazující workshop a kanceláře v obou podlažích krčku. Spojovací krček má lehkou samostatnou ocelovou konstrukci. Monolitickou železobetonovou konstrukci zejména stropů má strojovna nad průjezdem a administrativní část se schodištěm na opačné straně. Povrchy podlah adminstrativní části tvoří lité stěrky.
Polyfunkční dům nad předávací stanicí A43
AIR ateliér, autoři: Ing. arch. Vítězslav Táborský, Ing. arch. Aleš Jeřábek
Stavebních pozemků v centru Hradce Králové je velmi málo. Náš klient přišel s možností částečně využít a nadstavět stávající předávací stanici tepla s označením A43. Pozemek přímo u hradebního okruhu města, v kontextu funkcionalistické budovy Orlovny, kulturní památky Pěchotních kasáren a všudypřítomné zeleně. Vše v rámci městské památkové rezervace. Základem architektonické koncepce je doplnit nárožní parcelu do tvaru držícího uliční čáru a výškovou hladinu okolní stabilizované zástavby. Navržená budova je koncipována jako čtyřpodlažní, nepodsklepená obkračující původní výměník tepla. Poslední podlaží, převyšující korunní římsu okolní zástavby je ustoupené. V celkem strohém tvarovém řešení objektu je v úrovni parteru loubím zvýrazněný hlavní vstup. Druhé dva boční vstupy z východní strany jsou pod subtilní markýzou. Ustoupené patro se dvěma byty zaměstnanců je materiálově odlišeno, strukturovanou omítkou.
Při návrhu jsme se museli vypořádat jednak s vnějším vzhledem, který je podmíněn vazbou na své okolí, a doslova prokličkovat mezi technologií uvnitř předávací stanice tepla. Protože pozemek na počátku 20. století vznikl zasypáním hradebního příkopu, nebylo možné využít stávající konstrukci výměníku, ale obkročit ji a celý objekt založit na pilotech do únosného podloží. Nadzemní část budovy je řešena jako vyzdívaný železobetonový skelet s kontaktním zateplením. Konstrukce ustoupeného podlaží je řešena jako lehká.
Stages Hotel
ADR, autoři: MgA. Aleš Lapka, MgA. Petr Kolář
Hotel Stages Prague se nachází v Praze 9, v těsném sousedství O2 Arény, kongresového centra O2 Universum a stanice metra Českomoravská. Byl dokončen v roce 2021, má 7 nadzemních podlaží a nabízí celkem 300 pokojů včetně 27 apartmá, dále restauraci a „Backstage bar“ s venkovními terasami, 6 multifunkčních konferenčních místností, music lounge, fitness centrum a podzemní parkoviště pro 100 vozidel. Vnitřní společenské prostory přímo navazují na centrální otevřené atrium se zelení a na vnější piazzettu, která hotel propojuje se sousedními budovami a s nově vzniklou pěší zónou. Hotel Stages vnímáme především jako komfortní zázemí O2 Areny, která je se svým kruhovým půdorysem pomyslným protipólem hotelu.
Nekonvenční tvar, přejatý právě z půdorysu Arény, nás inspiroval k použití prvků jako je systémové lešení aplikované netradičním způsobem, nebo světelné a LED instalace, evokující pocit zázemí pro velkolepou show. I další zvolené materiály jsou blízké nastavenému industriálnímu stylu – přiznané pohledové betonové konstrukce a instalace technologií pod stropem, plechové obklady, heraklit, teraco, dřevo. Tyto materiály jsou doplněny textilem v jemných barvách a interiérovou dekorační zelení s různými způsoby instalace, plynule navazující na otevřené vnitřní zelené atrium. Zadáním investora a cílem návrhu interiéru bylo především zprostředkovat hostům příjemný, a hlavně výjimečný prožitek, který se bude lišit od pobytů v klasických hotelových zařízeních, vytvořením atmosféry a iluze zázemí koncertních a kulturních scén.
Pumpa
A32, autor: Ing. arch. Ivan Kolář
V čem je stavba PUMPA neobvyklá?
1/Čerpací stanice pohonných hmot tvoří protihlukovou stěnu a slouží jako protihluková bariéra: „Pumpa“ plní funkci protihlukové bariéry, tím zvyšuje komfort obyvatelům přilehlé rezidenční zástavby v Průhonicích. Z tohoto důvodu je hlavní objekt navržen ve formě kompaktní hmoty. Nedílnou součástí celého objektu jsou protihlukové stěny s konstrukcí pro pnutí popínavých rostlin.
2/Zastřešení, které má zaujmout řidiče na D1: Tato čerpací stanice pohonných hmot má tu smůlu, že není zdálky vidět. Proto směrem k dálnici D1 vystupuje „svítící šíp“ - trojúhelníková „odlehčená“ střecha nad výdejními stojany.
3/Maximální otevřenost stavby pro veřejnost: Původně měla být čerpací stanice přístupná pouze od dálnice a být obklopená betonovou protihlukovou stěnou. Nápad s včleněním celého objektu do protihlukové stěny tak, aby se sám stal tou bariérou, umožnil stavbu „otevřít“ nejen k dálnici, ale i směrem do obce. Směrem k obci je objekt „otevřen“ skleněnou plochou, která je obohacena vertikálními dřevěnými slunolamy. Vznikl multifunkční objekt, který současně plní funkci občanské vybavenosti pro řidiče z D1 i obyvatele Průhonic.
4/Zeleň v interiéru i v exteriéru: „Pumpa“ se nachází u D1, ale současně v Průhonicích. Celým projektem se prolíná symbolická linka: Průhonice=Průhonický park=zeleň. Tato linka končí nebo začíná u „zelené“ energie dobíjecích stojanů.
5/Funkční koncept: V exteriéru jsou 2 oboustranné stojany pohonných hmot a 10 dobíjecích stojanů. Nabíječky souvisí s konceptem celé čerpací stanice, kdy dobíjení trvá delší dobu a Pumpa nabízí prostor k občerstvení, odpočinku nebo k setkání. Interiér je rozdělen na část přiléhající k čerpací stanici (pokladny, shop, fresh bar a pekárna). Druhou polovinu tvoří samoobslužná restaurace.
Paluba Hamburk
projectstudio8, autoři: Ing. arch. Bohuslav Strejc, Ing. Ondřej Janout, Ing. Jan Běl
Paluba Hamburk je výsledkem snahy o transformaci zanedbaného prostranství v předpolí vlakového a autobusového nádraží a o vytvoření důstojné brány do města. Nachází se při křížení Šumavské a Nádražní ulice v místě navazujícím na nedávno vybudovaný boční vstup do železničního nádraží a zároveň na nástup do nového autobusového terminálu. „Paluba“ by měla dočasně zastat roli provozní a odbavovací budovy autobusového nádraží, s jejímž vznikem v tomto místě se v budoucnu počítá, a nabídnout Plzeňanům i návštěvníkům města elementární zázemí. Pro daný účel jsme zvolili „pop-up“ řešení s využitím modulární architektury. „Palubu“ jsme navrhli jako sestavu tří bloků kontejnerových sestav (info, gastro, cyklo) a upravené veřejné prostranství.
Dominantní patrový blok, sestavený z 10 modulů, soustředí turistické informační centrum, prezentační prostor pro významné projekty města i kraje a vyhlídkovou terasu s věží, která vytváří v území výrazný orientační bod. Blok čtyř provozoven s občerstvením tvoří celkem devět modulů. Do šesti modulů poslední části jsme umístili zázemí – dva z nich slouží jako toalety a sklad, další čtyři pak pro městskou mikromobilitu (odstavy kol, uzamykatelné boxy, prostor pro sdílené koloběžky).
Oba nižší bloky jsme opatřili extenzivními zelenými střechami. Jako ústřední prvek celého souboru jsme navrhli palubu navazující na výstupy z obou nádraží a propojující všechny tři bloky. Terasu jsme zakončili pobytovými schody a směrem k cyklobloku na ni navázali univerzální prostranství, o něž se hlavní plocha může příležitostně rozšířit a které hostí pravidelně obměňované umělecké instalace. Kultivované trávníkové plochy jsme doplnili výsadbou stromů a zasakovacím poldrem.
Hřbitov Pátek u Poděbrad
ib-projekt.cz, autor: Ing. arch. Tomáš Podrázský
Cílem návrhu byla kompletní přestavba hřbitovních zdí a bran, odstranění staré márnice, vytvoření systému cestiček, návrh polohy nových hřbitovních míst, řešení kolumbária, rozptylové loučky, osvětlení cestiček a kostela, rozvod vody pro zalévání a systém uskladnění a likvidace odpadu a úprava konceptu zeleně. Hřbitovní zídky jsou z části klasické díky zdícím tvarovkám, římsám a zvýraznění nárožních pilířů, ale zároveň jsou velmi čisté a elegantní. Brány i další doplňkové prvky jsou z kortenu a jejich design vytvořil sochař Jan Dostál. Společně jsme vytvořili i motiv rukou, které se zvedají k modlitbě v trochu netradiční podobě. Tento motiv je základem skulptury rozptylové loučky, ale zároveň se objevuje vyřezaný do plechu vstupních bran. Rozptylová loučka je lemována nízkou lavicí eliptického tvaru z železobetonu opatřeného bílým teracem. Z bílého teraca jsou i malé sloupky pro plnění konví vodou na zalévání.
Kolumbárium bylo navrženo jako sestava lehkých pilířů z pref. betonu. Kolumbárium nepůsobí jako zeď nebo bariéra a díky různému natočení jednotlivých sloupků je sestava vždy hravá a přirozená na pohled. Na místě původní márnice vznikla deska se vzpomínkou na Antonína Dvořáka a v blízkosti vzniklo posezení pod starou lipou. Dominantní prvky jsou v bílé barvě doplněné kortenem, který evokuje proces stárnutí. Zpevněné plochy většího významu jsou tvořeny buď velkoformátovými žulovými deskami nebo žulovými kostkami. Méně důležité cestičky a parkovací plocha jsou tvořeny mlatovým povrchem. Nedílným materiálem je zeleň. Jednotlivé subprostory jsou od sebe odděleny živým plotem, který je stříhán v nepravidelném přirozeném stylu. Je kladen důraz na vysoké sekaní trávy, aby tyto plochy působily jako přirozená louka, ze které vyrůstají zajímavé solitéry.
Vinařství Obelisk
Aid team, autoři: Ing. arch. Pavel Bainar, Ing. arch. Hana Bainarová
Návrh vinařství čerpá ze stejných tradic a vzorů jako tomu bylo u tvůrců romantických objektů posazených ve volné krajině Lednicko-valtického areálu. V našem případě je to inspirace antických chrámkem přetransformovaná do téměř abstraktní podoby desky podepřené třemi řadami sloupů – takto vytvořený pavilon stojící na pevném soklu jemně doplňuje zelený horizont s vinicemi. Objekt je rozčleněn na dvě základní zóny - zpracovatelský provoz vinařství v suterénních podlažích a reprezentační a společenské prostory v horním podlaží s prodejnou, sálem a degustací. Reprezentační, degustační a společenské prostory tvoří vizitku a jsou nositelé idejí celého vinařství. Chápeme je jako pavilon či budoár – prostor se svým specifickým výrazem i atmosférou.
Otevřený ochoz obtáčí cortenový pavilon s velkoplošným prosklením. Vizuálně i mentálně je objekt vinařství napojen na Valtice, Kolonádu (Reistnu) a na panorama Pálavy s vedutou Mikulova. Jelikož nás obklopuje rozsáhlým krajinářským komplex formovaný v 17. – 20. stolení na panství rodu Lichtenštejnů chceme jeho výraz a působení zachovat a podpořit. Větší část vinařství je proto ukrytá pod zemí, viditelná část při dálkových pohledech od Valtic nepatrně vystupuje z vinohradů. V areálu byla zachována většina vzrostlých stromů a příjezdová cesty k vinařství bude lemována nově vysazeným vinohradem. Rozptylový prostor před vstupem se sedacím mobiliářem je řešen jako zelené nádvoří - piazzeta, které čeká na své umělecké dílo.
Hlavním principem při návrhu vinařství byl respekt k okolí, k celému Lednicko-Valtickému areálu, k vinicím, k práci těch, co už tady nejsou, ale jejichž um obdivujeme dodnes. Na tuto kvalitu se snažíme navázat a snad v ní i pokračovat.
Palác elektrických podniků – rekonstrukce a konverze
TaK Architects, autor: Ing. arch. Marek Tichý
Palác Elektrických podniků patří mezi největší a nejvýznamnější památky české meziválečné funkcionalistické architektury. Hlavní myšlenkou obnovy a částečné konverze bylo prezentovat signifikantní části budovy v jejich autentické rekonstruované podobě a celý objekt pak jako moderní, i dnes plně funkční administrativní budovu poskytující nadstandardní inspirativní prostory nejen pro práci. Projekt přináší zcela nové techniky a technologie, naznačuje cestu k obnově obdobných meziválečných staveb velkého měřítka. Průlomová byla komplexní rekonstrukce obvodového pláště s akcentem na celistvý architektonický výraz, ale také interiérů, kde se jedná o skloubení autentické obnovy a současných detailů vestaveb a nových funkčních částí.
Jádro objektu tvoří kancelářská část s těžištěm v pětipatrové lodi centrální dvorany lemované galeriemi po obvodu. Dispozičně uzavřené jádro je směrem do křídel budovy a vzhůru rozvolňováno do otevřenějších dispozic. Součástí obnovy jsou i navazující prostory, někdejší výstavní galerie, obchodní jednotky na prstenci přízemí s přímou vazbou na exteriér a přilehlé plochy doplněné moderním detailem parteru. Hlavními technickými momenty rekonstrukce byly celková sanace základů z hlinitanových betonů, komplexní výměna obvodového pláště vč. výplní otvorů, výměny všech technologických systémů a jejich doplnění vzhledem k platné legislativě zejména v oblasti požární techniky a v neposlední řadě vytvoření automatického parkovacího zakladače ve značné části rozsáhlých suterénů. Instalované technologie pak reprezentují kvalitativní posun v ekonomice a efektivitě provozu.
Sklep ve Strachotíně
Ing. arch. František Brychta, autor: Ing. arch. František Brychta
Cílem rekonstrukce a dostavby vinného sklepa pocházejícího z konce 70. let 20. století byla jeho modifikace na víkendový dům, který bude dostatečně komfortní pro rodinu s dětmi. Soudobý objekt, který svým materiálovým a tvaroslovným řešením naváže na okolí a stane se tak přirozenou součástí prostoru. Budova proto splňuje veškeré nároky na moderní bydlení a rekreaci, důsledně si ale zachovává lokální tvarosloví i tradiční konstrukce: vstupuje se vrátky, stěny jsou zděné, cihelné, krov dřevěný a střecha z pálených tašek. Barevnost i materiálové řešení respektuje lokální tradici a původní výstavbu v bezprostředním okolí. Celková proporce i určující prvky exteriéru vychází z typologie původních viničních domů.
Dispoziční uspořádání vychází z omezených možností stavbu otevřít vůči okolní zástavbě díky malé ploše pozemku a napjatým sousedským vztahům i jednoznačně určeného směru výhledů přes Strachotínský rybník a Novomlýnskou nádrž směrem na Pálavu. Prostor uvnitř bylo nutné uspořádat co nejefektivněji, vzhledem ke kompaktním rozměrům bylo třeba koncipovat většinu nábytku jako vestavné a nejlépe multifunkční celky, například psací stůl s výstupem do zahrady.
Výrobní hala firmy EVVA – GUARD
Tomáš Dvořák architekti, autor: Ing. arch. Tomáš Dvořák
Jedná se o novostavbu výrobní haly s administrativním zázemím v části města s průmyslovými areály. V administrativní části, umístěné mezi halou a uličním prostorem ve přední části areálu, je koncentrována kvalita a náročnost řešení, zatímco výrobní část jsme řešili čistě ekonomicky s minimem náročných prvků. Naším cílem bylo najít základní charakteristiku, takovou vlastní DNA, firmy EVVA a GUARD a jejích výrobků, firem vyrábějící klíče, zámky a bezpečnostní uzamykací systémy více než 100 let a přenést je do architektury nové stavby, ve které by mohly obě firmy fungovat dalších 100 let. Zubatost. Modulárnost. Princip zasunutí. Otevření a uzavření. Úspornost a efektivita. Propojení. Variabilita. To byla témata, se kterými jsme pracovali při návrhu stavby.
Rekonstrukce a přístavba objektu pro bydlení č. p. 509
Vrchpolí, Zbyslavice, autor: PROJEKTSTUDIO EUCZ, s.r.o.
Moderní a půdorysem nezvyklá přízemní hvězdicová podoba obytného domu se sedlovými střechami svou velikostí neohrožuje dominantnost bílé válcové hmoty kamenného mlýna s opravenou, novou střechou, a svým kompaktním provedením v dřevěném štípaném šindeli se nenápadně odkazuje na dřevo jako základ již zmizelých staveb. Stavba byla členěna na : Rekonstruovaný větrný mlýn, přístavba rodinného domu. Původní větrný mlýn byl staticky a stavebně sanován. Nová přístavba je provedena jako zděná přízemní stavba na monolitických základech.
Stavba respektuje izolovanou a osamocenou polohu původního větrného mlýna a tvoří jakýsi samostatný ostrovní systém, jak vytvořením soukromých prostor mezi výběžky přístavby, tak i částečně krytou formou před větrným místem a pohledy zvenčí. Dům na svém místě komunikuje s okolím a otevírá se do zahrady a do ponechané zeleně. Přístavba nenarušuje dominantu větrného mlýna a hlavní pohledové osy na něj.
Oživení podchodů u stanice metra Vltavská
U / U Studio, autor: U / U Studio s.r.o.
V rámci projektu oživení podchodů Hlávkův most u stanice metra Vltavská v Praze jsme implementovali skateboarding a ostatní volnočasové aktivity do míst, kam se lidé doteď báli vejít. Překážky pro skate a bmx jezdce, nová betonová podlaha a osvětlení, boulderová stěna s převisem, basketbalový koš, kavárna s amfiteátrem. Prostor pod střechou, který je trvale osvětlen, se stává příjemným a zároveň bezpečným. Není už pouze místem procházení, ale hlavně setkávání.
Rekonstrukce a optimalizace budovy železniční stanice, Křižanov
knesl kynčl architekti, autoři: doc. Ing. arch. Jakub Kynčl, Ph.D., Ing. arch. Jiří Knesl, Ing. arch. Jan Tesárek
Výpravní budova železniční stanice Křižanov byla postavena roku 1955, leží na celostátní trati Kúty – Brno – Havlíčkův Brod a je přestupním uzlem vlakové i autobusové dopravy. Průměrná denní frekvence stanice je 660 cestujících denně. Původní výpravní budova byla ale dimenzována pro podstatně větší provoz, protože se počítalo s vybudováním velkého strojírenského závodu na přilehlých polích. To se však odehrálo ještě před rokem 1948 a tak, když záměr narazil na odpor kozlovských sedláků, byla továrna (ŽĎAS) nakonec postavena v nedalekém Žďáře nad Sázavou a v Křižanově zůstala pouze předimenzovaná výpravní hala. Rekonstrukce zahrnovala celkovou přestavbu všech budov a optimalizaci provozu. Hlavní budova s provozním zázemím nádraží, ubytovnou a byty prošla kompletní rekonstrukcí.
Objekt výpravní haly byl zdemolován a nahrazen drobnou stavbou zahrnující prostory pro veřejnost (čekárna a veřejné WC). Na zbývajícím pozemku, uvolněném demolicí, jsou provedeny nové zpevněné plochy, parkové úpravy, zřízená krytá stání pro kola a sklad pro přilehlou zahrádku. Současně bylo zrekonstruováno i přilehlé okolí se stáními pro autobusy. Součástí rekonstrukce bylo i oddělení podchodu od venkovního prostředí a nové povrchy podlahy a stěn podchodu.
Hlídka na Stráži
Mjölk architekti. Autoři: Ing. arch. Jan Mach, Ing. arch. Jan Vondrák
Nad Rokytnicí se vlní hřeben kopce Stráž. Jeho západní konec klesá k divokým vodám řeky Jizery a na východ pokračuje Sachrovým a Vlčím hřebenem až na bájnou horu Kotel. Vrch Stráž nebo i Strážník, jak mu říkají místní, byl jedním z míst, kde se při vpádu nepřátelských vojsk posílaly za pomoci ohně signály o nepříteli překračujícím hranici naší země. Kouřový signál pak přejímaly další hlídky na Kozákově a hlouběji v Čechách. Dnes už ohně na okolních kopcích naštěstí nehoří. Rokytnice nad Jizerou má nové hlídače. Na město dohlíží na skalách Strážníku čtyři patroni z erbu, symbolizující čtyři vesnice, které se v dávných časech spojily v město Rokytnice – Liška, Medvěd, Ovce a Horník – Hlídka na Stráži.
Mercandinovy sady, Klatovy
CHVOJKA/architekt, autor: Jakub Chvojka
Areál Mercandinovy sady je typická stavba krajinářské architektury. Jedná se o výtvor člověka, který vznikl díky jeho spolupráci s přírodou. Klatovský hejtman František Xaver Mercandin inicioval založení parku v letech 1841 - 1845. Návrh je založen na návratu ke komponované krajině, který ctí paměť místa a zároveň umožňuje reflektovat aktuální potřeby společnosti a současný životní styl. Soubor staveb v rámci krajinářského areálu obsahuje nový vodní program - před Kolonádou byla vytvořena nová fontána s textem prezidenta Václava Havla („Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“), uprostřed hladiny rybníka vznikl nový vodní výstřik a dočerpávání vody do rybníka.
Dále byl nově koncipován sochařský program. Původní čtyři alegorické sochy ročních dob Jaro, Léto, Podzim, Zima a pátá socha pomník F. X. Mercandinovi byly situovány jako protiváha Kolonády na analogicky obloukovém půdoryse. Nová oválná promenáda před kavárnou Kolonáda vychází z historického zahradního parteru. Promenáda se lehce vznáší nad centrálním paloukem díky zvednuté oválné římse. Na centrální parter navazuje vodní plocha s novým přístavištěm a altánem. Uprostřed vodní hladiny byl obnoven kruhový ostrov včetně nové konvexní modelace. Na ostrov byl osazen nový pomník v podobě kruhové lavice z kamene od Václava Fialy, který je dedikován krajinářskému architektu Václavu Weinfurterovi.
Páteří parku je malá říčka, která je překlenuta čtyřmi novými lávkami pro pěší a cyklisty - dvě kompletně z monolitického betonu, dvě betonové s dřevěnou mostovkou. Vodní hladina potoku je zpřístupněná tzv. vodními schodišti. Závěrečnou etapou stavby je realizace litorálních porostu na březích říčky.
AIR SQUARE
KOGAA, autor: KOGAA
AIR SQUARE je mobilní veřejné prostranství, které aktivuje nedostatečně využívané městské prostory tím, že jim dává smysl a přináší do nich život. Projekt reaguje na potřebu zmírnit problémy spojené se změnou klimatu tím, že řeší nadměrné exponování tepelných ostrovů a nedostatku zelených a živých veřejných prostranství v našich městech. Jedná se o instalaci, která zlepšuje kvalitu městského prostředí a přispívá k budování rezistentní modrozelené infrastruktury města, což následně zvyšuje kvalitu životního prostředí, zdraví, biologickou rozmanitost a zvyšuje také hodnotu okolních pozemků. V neposlední řadě zvyšuje povědomí o adaptaci na klimatickou změnu, což usnadňuje a urychluje realizaci jinak dlouhotrvajících adaptačních opatření na změnu klimatu, jako jsou změny v územním rozvoji, infrastruktuře, výstavbě, službách, veřejném prostoru a bezpečnosti obyvatel.
Instalace se skládá ze dvou dílčích částí: dřevěné konstrukce a nafukovacího prstence v horní části, který měří celkem 14 m v průměru a 6 m na výšku. Jednotlivé komponenty jsou vyrobeny a nachystány tak, aby byly jednoduše zabaleny a připraveny k použití spolu s většinou hardwaru a montážními pokyny, které usnadňují proces stavby.
Revitalizace OC FUTURUM
KOGAA, autor: KOGAA
Revitalizace obchodních center je jedním ze současných témat urbanistické a architektonické tvorby. Předmětem rekonstrukce exteriéru bylo především řešení objemu stávající budovy. Ta dominovala panoramatu svou zaoblenou fasádou, vytvářející dojem nekonečné šedé bariéry. Záměrem architektonického řešení tak bylo fasádu fragmentovat na uchopitelnější měřítko a v rámci možností ji otevřít a prezentovat okolí její náplň.
Existující limity neumožňovaly výraznější posuny hmoty mimo současný půdorys, a proto byla hlavní gesta navržena ve vztahu k vertikalitě budovy. Vzniklo tak celkem šest “věží”, které akcentují různé provozní prvky propisující se na fasádu. Tento dojem klastru objektů různých objemů je umocněn směrem k vchodu pro návštěvníky, kde je měřítko této suburbánní budovy rozmělněno na rozměry příjemné pro lidské vnímaní. Barevnost fasády je dalším elementem, který rozbíjí rigiditu hmotového řešení a postupným přechodem barev umožňuje návštěvníkům lépe se orientovat ve vztahu ke komplikované dopravní situaci v okolí centra. Vysoký důraz na kvalitní zpracování barevnosti byl posílen přizváním malíře a grafika Václava Kočího, který je autorem vzoru a barevnosti fasády.
Vlněna
Studio acht, autoři: Ing. Václav Hlaváček, Ing. arch. Matěj Kuncíř, Ing. arch. Michaela Nováková
První etapa revitalizace areálu bývalé textilní továrny Vlněna
Areál se nachází na dohled centra Brna v zastavěném území městského bloku o celkové ploše cca 40 tis m², který je vymezen ulicemi Dornych, Přízová a Mlýnská. Východní hranici areálu tvoří říčka Ponávka. Komplex vznikl na místě původního brownfieldu - areálu bývalé textilní továrny Vlněna, který byl v důsledku svého původního využití částečně kontaminován. Výstavba dosud vznikla na více než polovině rozlohy území, vývoj však dále pokračuje. V těsném sousedství novostaveb zůstal zachován původní Palác Bochnerů ze Stražiska, který je jedním z nejstarších neorenesančních paláců v Brně (postaven v roce 1867). I přes vypsaný demoliční výměr na celé území bývalé továrny se architekt ve shodě s investorem rozhodl palác zachovat. Při rekonstrukci se podařilo objevit původní štukové stropy, historické schodiště a cenné nosné konstrukce v přízemí. Zachován by měl být i původní objekt Výtopny s komínem.
Při tvorbě konceptu, pro tak rozsáhlé území, bylo potřeba pracovat s měřítkem okolních čtvrtí. Velkoměstský charakter ulice Dornych byl vodítkem pro odsazení budov a rozšíření ulice Přízova až k Bochnerově paláci. Na úkor pozemků investora vznikla široká ulice s alejí stromů, kam vnáší život kavárny a restaurace v pateru. Uvnitř administrativního areálu vznikl zelený vnitroblok s velkým podílem retailu a služeb (například coworkingový prostor Clubco) a udržovanou městskou zelení, ústící do užitkové zahrady za Bochnerovým palácem. Vstup do vnitrobloku uvozuje dominantní a vizuálně exponovaná budova H. Netradiční, organicky pojatý tvar budovy H působí z každého místa na pozorovatele jinak - představuje ostroh, oblázek, který celý areál uvozuje směrem od centra Brna.
Provaznictví Újezd
JRA Jaroušek Rochová architekti, autoři: Ing. arch. Magdalena Rochová, Ing. arch. Radek Jaroušek
Provaznictví se nachází v přízemí činžovního domu z 19. století. V původním obchodě Provaznictví byly prostory utvořeny ze tří od sebe oddělených částí. Prostory byly stísněné, zanedbané a nepřehledné. Náš návrh se snažil tento stav napravit a dát obchodnímu prostoru kvalitu. Bylo pro nás také důležité, abychom vytvořili kultivovaný prodejní parter a abychom dali naší realizací impuls ke zlepšení parteru celé ulice Vítězná, který je již dlouhodobě zanedbaný. Chtěli jsme přetvořit nepřehledný stísněný prostor v prostor, kde budou výrobky a produkty zajímavě prezentovány a vše bude spolu souznít. Hlavním motem naší rekonstrukce a nového interiéru byla velkorysost, otevřenost a přehlednost.
Navrhli jsem propojení všech tří prostorů. Našim návrhem propojení a vybourání zdí jsme prostor spojili v ucelenou jasnou dispozici. Navrhli a přesunuli jsme vstup do obchodu do středové části spojené dispozice, kde jsme umístili prodejní pult a centrální výstavní regál. Důležitý byl pro nás prvek možných vysokých stropů s klenbami. Odstranili jsme všechna vestavěná patra a navrátili prostorům původní výšku. V krajních prostorách obchodu jsme navrhli vložená půlpatra. Stav celé fasády a parteru byl před rekonstrukcí ve špatném stavu. Navrhli jsme nové dřevěné výkladce a vstupní dveře. Důležité byl pro nás výběr vizuálního stylu označení a grafiky provozovny společně s grafikem.
Celé vybavení provozovny je atypické, vyrobené na míru. Prodejní pult je navržen centrálně proti vstupu, přední plocha pultu je navržena jako instalace barevné škály provazů na špulkách. Regály na cívky s lany a provazy v bočních částech současně slouží i konstrukčně jako nosný prvek pro patra. Zábradlí pater funguje jako vzorkovník sítí. Osvětlení je instalací světel zavěšených na různě barevných lanech.
Včelín
HAMR - Huť Architektury Martina Rajniše, autoři: prof. Ing. arch. Martin Rajniš, Tomáš Kosnar, David Kubík
Včelín jako krajinná dominanta. V listopadu 2021 jsme dokončili stavbu včelína umístěného v areálu Galerie Golf Hostivař. Stojí na vršku u vjezdu do areálu a je vidět z terasy restaurace. V roce 2014 se na nás obrátily dámy ze spolku Hradčanské včely s tím, že potřebují do areálu Petřínských zahrad navrhnout a postavit včelín. Navrhli jsme tedy včelín jako převýšenou lamelovou kopuli na osmibokém půdorysu, nikoli nepodobnou kopuli nad chrámem Santa Maria del Fiore ve Florencii. Nakonec však nikdy nebyl postaven. O tři roky později jsme byli vyzváni tehdejším ředitelem Českého kulturního centra v Izraeli Lukášem Přibylem, abychom oslavili 100 let od založení Československa a 70 let od založení státu Izrael tím, že navrhneme a postavíme věž v Jeruzalémě. Tehdy jsme se inspirovali tvarem našeho včelína. Výrazně jsme ho upravili a vznikla tak věž Ester. Je jaro 2021 a v naší kanceláři se schází skupina investorů, pan Martin Kulík si všiml vizualizace původní verze včelína, byla to láska na první pohled!
Než se ale stihl včelín postavit, objevili se u nás organizátoři výstavy „Česká moderní architektura od Secese k dnešku“. Výstava měla začít v Jízdárně Pražského Hradu na podzim 2021 a jejich dotaz na nás zněl: „Nemáte modely, které by se na této prestižní výstavě daly použít?“ Měli jsme! Náš včelín o rozměru 1:1 byl zrovna ve výrobě! Rozlehlé a vysoké prostory Jízdárny daly včelínu – vstupnímu exponátu expozice – náležitě vyniknout a my věříme, že alespoň takto zprostředkovaně dýchl vůní Jeruzaléma a své sestry Ester. V listopadu 2021 se včelín přesunul z Jízdárny do Hostivaře.
Budova Policie ČR ve Velkém Meziříčí
Libor Žák / Atic.Zak, autor: Ing. arch. Libor Žák
Areál Policie České republiky tvoří vymezené území občanské vybavenosti ve městě. Řešené území je bývalým areálem technických služeb města Velké Meziříčí. Svažitý pozemek umožnil využít výškové rozdíly pro návrh dispozice budovy. Záměrem urbanistického a architektonického řešení bylo vytvořit kvalitní prostředí v bývalé lokalitě, kde provoz a vzhled měl charakter periferie a provizoria. Materiálové řešení je charakteristické použitím zavěšeného, provětrávaného lehkého obvodového pláště ve dvou podlažích. Byl zvolen odstín kašmírové kovové metalízy, které teplý barevný tón navozuje sametový efekt. Kompozici budovy doplňují kovové předsazené arkýře, které mají ochrannou, účelovou i stínící funkci. Součástí celkového návrhu jsou opěrné monolitické zdi s oplocením z ocelových pororoštů. Jedná se o shodný prvek použitý na arkýřích budovy. Velká venkovní přestřešení byla zvolena jako ochrana policejní techniky a lidí před drsnějším klimatem Českomoravské vrchoviny.
Přes všechny netradiční atributy bylo záměrem pevné zakotvení budovy s veřejnou funkcí do širšího okruhu městského centra Velkého Meziříčí. Všechny části budovy a areálu jsou pro policisty jednoduše dosažitelné. Schodiště uprostřed dispozice je tomu nápomocné. Přehlednost a otevřenost v prostoru byla záměrem návrhu, současně s přirozeným denním osvětlením ústřední třípodlažní centrální haly. Konstrukční systém monolitického železobetonového skeletu vytváří předpoklad pro variabilitu a flexibilitu v budoucnu. Byly zvoleny lité podlahy a stěrky v pastelové šedomodré barvě. Jedná se o jediný sjednocující prvek v barvě, která evokuje profesi policistů. Vstup pro veřejnost je v prostředním podlaží. Na vstup navazují venkovní plochy, které byly vybaveny se záměrem vytvořit přátelské prostředí pro návštěvníky.
Vývojové centrum modularity
CHYBIK+KRISTOF ARCHITECTS & URBAN DESIGNERS, autoři: Ing. arch. Ondřej Chybík,Ing. arch. Michal Krištof
Vlastním pracím na projektu Vývojového centra modularity předcházel návrh a postupná realizace vstupního prostoru do výrobního areálu. Vzal si za cíl vytvořit prostor otevřený veřejnosti, který svojí aktivní hranou začlení původně uzavřený výrobní areál do svého okolního urbánního prostředí. Vývojové centrum je tedy třetí, poslední fází tohoto projektu, který svojí polohou při hraně pozemku a nízkou, horizontální hmotou uzavírá vstupní prostor a zároveň dovoluje veřejnosti nahlédnout do areálu společnosti KOMA. Objekt slouží jako vývojové centrum, v jehož flexibilním prostoru vznikají nové myšlenky v oblasti modulárních konstrukcí. Otevřený, sdílený centrální prostor je svým tvarem uspořádaný tak, aby nedocházelo k negativním jevům, typickým pro openspace kanceláře.
Závěsy i pohyblivý mobiliář umožňují další možné členění prostoru. Zatímco běžné modulární stavby jsou tvořeny z vedle sebe skládaných pravoúhlých prvků, díky novému modulárnímu systému se otevírají nové prostorové možnosti. Boxy se zázemím jsou položeny na plošné podlahové prvky a teprve ty jsou kotveny k základům. Oba moduly tak fungují jako sloupy podpírající střešní plošné moduly a dohromady tak vytváří jeden kontinuální prostor. Prosklené plochy mezi moduly zajišťují vzdušné a ze všech stran rovnoměrně prosvětlené pracovní prostředí. Modulový systém se propisuje do návrhu samotného mobiliáře, který je tvořen spojením elementárních čtverců, obdélníků a desek.
Díky tomuto konceptu je možno v průběhu času nábytek doplňovat, měnit a uzpůsobovat novým potřebám. Materiály objektu jsou použity v maximální míře ve své přírodní, surové podobě a díky perforovanému povrchu a přiznaným detailům umožňují nahlédnout a porozumět principům modulárních staveb.
Trafo Smíchov
ASA 400 Gallery, Atelier Hoffman, autor: Ing. arch. Patrik Hoffman
NESPĚCHAT / POROZUMĚT místu, to byla cesta k transformaci bývalé Trafostanice a pozemků na Smíchově – ATELIER LIVE – jako nástroj analýzy. Trafostanice, malá, ale rozhodně nepřehlédnutelná budova; v blízkosti proluky po bývalých lázních a městské tržnice. V severním cípu bylo nevelké trojúhelníkové prostranství vymezené opěrnou zdí z kyklopského zdiva v jehož čele na protáhlé špičce směrem k ulici Plzeňské byla v roce 1925 postavena obecní trafostanice v rámci elektrizačního programu. Přestože podstatou ryze technická stavba byla postavena ve střídmě rondokubistickém slohu s prvky art deka a působila v parteru města jako artefakt městského „mobiliáře“. Krátce po roce 1989 byl zbořen secesní „palác“ s tržnicí a lázněmi a na jeho místě byla vybudovaná nová transformační stanice TR110/22kV, protože byla nezbytná pro nastupující stavební boom.
Objekt svojí velikostí a povahou funkce celý původně městský́ prostor fatálně oslabil a degradoval, a tak místo získalo charakter periferie. Náměstí přestalo být náměstím, a změnilo se na zásobovací dvůr. Původní samotný́ objekt trafostanice pozbyl svou původní funkci a stal se prázdnou chátrající schránkou, který se v roce 2003 stal kulturní památkou. Jak zvrátit tento stav? Důležité nám přišlo NEUSPĚCHAT TO / POROZUMĚT místu. V roce 2013 jsme začali – POP UP AKCÍ – Atelier LIVE v rámci festivalu Designblok 2013, kdy jsme strávili 14 dní na místě, otevřeli kavárnu, pozorovali a naslouchali. Oceňovali jsme syrovost domu, místa, autenticitu. A to jsme nechtěli vymazat. V roce 2020 se objevila galerii dokumentární fotografie ASA 400. Pevně věříme, že obnovou trafostanice, s důrazem na zachování autenticity, začal rehabilitační proces toho architektonicky silně poškozeného území. Naše práce nekončí, těšte se na další kroky. NESPĚCHÁME
Revitalizace NKP Vodní Hamr Dobřív
ATELIER SOUKUP OPL ŠVEHLA, autoři: Ing. arch. Václav Mastný, Ing. arch. Jan Soukup, Ing. arch. Marek Marovič
Památková obnova a nová expozice Národní kulturní památky Vodního hamru v Dobřívu zhodnotila unikátní stavbu hamru do plně funkční podoby prezentující hamernické řemeslo a historii železářství na Rokycansku. Strojní vybavení hamru z 19. století poháněné čtyřmi vodními koly bylo restaurováno, rozšířeno o chybějící prvky a byla mu prodloužena životnost. Objekt byl doplněn o mobiliář a expozici hamernických výrobků a historie železářství. Důraz byl kladen na zachování autentických hodnot památky, dochované matérie stavby a dotvoření atmosféry provozu hamru na počátku 20. století. Obnoveny byly elektrické instalace včetně doplnění o druhotně použité prvky ze zrušených industriálních provozů.
Během prací došlo k několika vynuceným změnám a zpřesněním projektu na základě hlubšího poznání památky. Před vstupem do objektu byly odhaleny rozsáhlé části původní dlažby a zbytky zaniklých budov, které jsou nově prezentovány a doplněny do celistvé plochy při zachování dochovaných reliktů. V rámci obnovy bylo dbáno na citlivé hospodaření s materiálem vykopané zeminy smíšené se struskou a kameny, která byla opětovně využita pro vnitřní úpravy podlahy. Dokončená památková obnova hamru v Dobřívu zachovala v maximální míře autentickou atmosféru místa a umožnila živou prezentaci hamernického řemesla.
Úzký byt v Litomyšli
ellement architects, autoři: Ing. arch. Jitka Ressová Ph.D., MgA. Jan Pavézka, ellement architects
Příběh bytu se skleněnou lávkou začal před lety během rekonstrukce sousedního domu s lékárnou Na Špitálku na Toulovcově náměstí. Investorům se podařilo zakoupit sousední dům s průchodem z náměstí a dvorem. Extrémně úzký dům vznikl nadstavěním průjezdu mezi měšťanským dům z přelomu 19. a 20 století a budovou modlitebny Husova sboru, doplnil tak uliční řadu náměstí. Při rekonstrukci lékárny v roce 2009-2011 vznikl ve dvoře objekt zdravotnických potřeb. Na jeho střeše vznikla terasa která propojuje dům s lékárnou a úzkým bytem a slouží všem, kdo v domech žijí. Proběhla oprava střechy, fasády s výměnou oken, ale prostor bytu zůstal na dlouhá léta nedokončený. Klíčem k řešení se stalo umístění schodiště a vestavba koupelny, toalety a úložných prostor pod schody, na které navazuje prosklená lávka propojující obě strany podkrovních prostorů. Funkce nutné pro užívání bytu se soustředily do centra dispozice.
Směrem k náměstí vznikla ložnice s velkým oknem a prostor do vnitrobloku s výstupem na terasu je věnován kompaktní kuchyni s jídelním stolem a pohovkou. Střed bytu zůstává velkoryse otevřený do podkroví, které je ložnicí, hernou, pracovnou – místem mezi nebem, kostelem a městem. Dubová podlaha je propojujícím prvkem spodního prostoru, dřevo je i na podhledu, který dává vyniknout tvarování střešních rovin. Dřevo vytváří ohraničení prostoru, do kterého vkládáme ostatní materiály ve stupních šedi. Jedinou barvu přináší sluneční svit pronikající skrz žluté spektrum prosklené lávky. Světlo se promítá na kostelní stěnu, která si pod střechou zachovala hrubost fasády i rizality bývalých okenních otvorů. Oblouky zazděných oken se nenápadně objevují v tvarování zábradlí schodiště. Byt je loftem i chatou, místem úniku před velkoměstem i prostorem pro nevšední zážitky.
Skleněná chalupa
Mjölk architekti, autoři: Ing. arch. Jan Mach, Ing. arch. Jan Vondrák
V záři slunečních paprsků se leskne jak skleněnka. Z čela nenápadná chalupa, jedna z posledních před Jizerkou. Druhá strana stavení však ukazuje, že se tu událo něco nezvyklého. Za oponou původní chalupy vyrostla blýskavá skleněná přístavba a dům se nadechuje k dalšímu dějství.
Dům jsme opravili s myšlenkami na budoucnost, ale zároveň jsme se nechtěli vzdát všech těch krásných, divokých a nepohodlných vlastností, které mu zůstaly z minulosti. Zachovali jsme, co jen šlo. To zbylé jsme doplnili novou kvalitou, která se s minulostí nesnaží soutěžit.
Středem dispozice domu se stala pec a kamna ve světnici. Obíhat kolem komína je jako točit strojem času sem a tam mezi minulostí a budoucností. Proletím starou světnicí, prosmýknu se kolem schodiště do patra, rozrazím dveře a jsem v obytném prostoru, který vznikl na místě původní kůlny. Je to zjevení. Lehká transparentní konstrukce vyplněná skleněnými tabulemi vymezuje lehce utopený velkorysý obývák spojující moderní kuchyň a spoustu volného prostoru.
Neobvyklé uspořádání fascinuje množstvím nálad a atmosfér. Lesklý strop obložený mosazí odráží každou změnu venkovní atmosféry. Ze vstupní chodby stoupáme do patra po subtilních ocelových schodech okolo kulatého světlíku, který celý prostor prozařuje. Skleněné prvky nahrazující ztrouchnivělé dřevo propojují vnitřní prostor do překvapivého celku a poskytují nečekané průhledy domem. Horní patro je zaslíbené spánku. Čtyři ložnice nabízejí ospalým široké spektrum zážitků. Velká dětská ložnice je zároveň i hernou, kam se mohou za nepříznivého počasí přesunout všechny dětské aktivity. Pro další dvě ložnice byly předobrazem klasické pokoje horských chalup. Jsou to ta místa, kde vás po ránu polechtá slunce a vy si řeknete: „Bože, tady se tak skvěle spí!“
Nebušické oko
Atelier Seho - Poláček, FA ČVUT, autoři: Atelier Seho - Poláček, FA ČVUT, doc. Ing. arch. Hana Seho, Ing. arch. Jiří Poláček, Jan Čech
Pohleď, oko! Čím je? Dobrodruhu rozhlednou, malému průzkumníku houpačkou, fotografu rámem v krajině… Místu, kde se nad Nebušicemi potkají dvě polní cesty lemované stromořadími, vtiskli svým návrhem studenti Fakulty architektury ČVUT pod vedením svých pedagogů jedinečnou atmosféru. Z místa se již při pohledu ze země otevírá výhled na panorama Nebušic a vzdálené dominanty Prahy, není třeba stavět do výšky. Tvar oka určují ohýbané dřevěné lepené nosníky. Moment překvapení připraví skrytý mechanismus, umožňující kyvadlový pohyb objektu do stran. Hlavní nosnou konstrukci Oka tvoří 20 ohýbaných BSH profilů , 18 vnitřních profilů je ze smrkového dřeva, 4 krajní profily z modřínového dřeva. Delší životnosti konstrukčních prvků pomáhají krycí lamely z modřínových prken. Pohybový mechanismus, z hlav a rukou kolegů z Fakulty strojní, tvoří skryté pogumované válce, na kterých se objekt kolébá. Konstrukce je doplněna řadou ocelových prvků, které zabraňují vysunutí Oka z mechanismu válců. Oko je více než klasickou rozhlednou.
Náplavka Radbuza
Jsme k světu, autoři: Ing. arch. Jakub Mareš,Ing. arch. Jan Ret, Ing. arch. Eva Kubjatová, Ing. arch. Ivana Karlíková
Náplavka na Radbuze je náš vysněný projekt. Vznikl úplně jinak než jak jsme zvyklí. Vyzkoušeli jsme si roli iniciátora projektu. Šli jsme cestou participace s místními, následně jsme projekt a zadání prověřili formou kulturního festivalu (vazba na místo, prověření lokalit, prověření jednotlivých funkcí). Výsledné zadání jsme architektonicky navrhli a dohodli se na výsledné spolupráci s městem. Vše vzniklo pod hlavičkou k světu. Ateliéru k světu a neziskovky pod kterou funguje festival Náplavka k světu. V roce 2017 a 2018 se festival Náplavka k světu. posouvá po proudu dál až na Mži. Vztah měst a řek prošel v poslední době dramatickou proměnou. Dlouho zanedbávané a nepovšimnuté, dnes znovu objevované a vysoce ceněné prostory u vody, se stávají vyhledávaným místem k odpočinku, setkávání a zábavě. Stále více měst začíná využívat opomíjený potenciál těchto míst.
Cílem našich snah je celkové propojení říčních břehů v kontextu blízké návaznosti na městské centrum a vytvoření tak relaxační zóny pro obyvatele města. Festival ověřil, že toto místo má velký potenciál pro pořádání podobných akcí, obrátil k místu pozornost veřejnosti a inicioval jednání na vedení města o trvalém zpřístupnění náplavky na Radbuze. Na základě tohoto impulzu zadalo město zpracování studie Schody na náplavku řeky Radbuzy, která se zabývala samostatně tímto prostorem a ze které se následně vycházelo při realizaci dnešní podoby náplavky. Podkladem pro rekonstrukci bermy řeky Radbuzy byly vizualizace a ideová studie architektonického studia - Ateliér k světu. Slavnostní otevření Náplavky proběhlo v červenci 2019.
INFINIT SEN – wellness v magické zahradě
autor: studio reaktor
V malebném ladovském kraji, nedaleko meandrů řeky Sázavy vznikla magická zahrada plná malých zákoutí, pokladů a překvapení. Nové wellness připomíná neprobádané místo ukryté v lese, odstřižené od běžného světa.
Prostor je možné navštívit skrze podzemní podlaží hotelu Sen, kde najdeme recepci, šatny, sprchy, zázemí. Potemnělé sklepní chodby návštěvníka připraví na celý zážitek. Při vstupu do zahrady se otevírá zcela nový příběh, snové prostředí, místo odpočinku a relaxace. Objevíme se u rozkvetlého muchovníku, hlavního orientačního bodu. Dále navazuje tajuplné jezero obklopené saunovými truhlami a ochlazovacími kameny. Na protější straně procházíme oranžerií s odpočívárnou. Ze stropních světlíků přepadávají kapradiny, fasádu porůstají šplhavé rostliny. Okolní plochy jsou doplněny drobnou architekturou, odpočinkovými zónami s lehátky a křesílky.
Jednotlivé sauny jsou pokryty dřevěným roštem s laťováním, které naznačují tématiku vnitřního prostoru. Po otevření těchto truhel najdeme hravý, rozmanitý interiér podpořený odlišnými vůněmi, teplotou, hudbou. Nejvíce dekorovaná pokladnice skrývá ceremoniální saunu určenou k setkávání a kolektivnímu prožitku. Zářící kameny zahalené nepravidelnými deskami slouží pro ochlazení po saunování, stejně tak pro zázemí saunamistrů. Zahradní úpravy dotvářejí krajinu wellnessu, rozvíjí drobné cesty a zašívárny, sedací plošiny ve svahu. Svítidla umístěná v travinách a kleči označující důležitá místa. Kovové runy pomáhají lepší orientaci po prostoru, jemně pulsují, lákají nahlédnout.
Dřevěné latě různých velikostí zvyšují intimitu a soukromí v místech, kde je potřeba. Saunový svět v Senohrabech je netradičním zážitkem v zarostlé zahradě, která probouzí fantazii a nové myšlenky. Je koncipován jako snový relaxační labyrint v zahradě.
Návštěvnické centrum v areálu Průhonického parku a zámku
ATELIER POLÁČEK, autoři: Ing. arch. Jiří Poláček, Ing. arch. Michaela Taušová
Řešením prostoru je sledováno hlavně vytvoření příjemného místa se specifickou atmosférou, která by návštěvníky přilákala a dokázala je nenuceně chvíli zdržet a předat jim základní informace. Magnetem by měl být 3D model parku s videomapingem. Veškeré další informace jsou obsaženy na výstavní dýhované stěně, plynule protažené od vstupní fasády podél vnitřních stěn. Organickým tvarováním výstavní stěny vytváříme spojitý přehledný prostor bez koutů. Dýhovaná stěna, charakteru „indiánské“ mapy z březové kúry je nečekaným prvkem, kde monumentální působení je vyváženo s jemně provedenými zobrazeními nepravidelně rozmístěnými na této přírodní struktuře. Volba přírodních materiálů souvisí s hlavním posláním Botanického ústavu a parkem. Podstavec modelu je řešen jako výtvarný objekt – imituje půdní profil. Je proveden z pohledového lehkého betonu.
Prostor bude ovlivněn světelnou atmosférou, kterou bude možné nastavit různě, ale pro uvažované promítání na 3D model je potřeba vytvořit přítmí. Z tohoto důvodu jsou informace na výstavní stěně uvažovány prosvěcované, aby i při malé intenzitě světla v místnosti byly čitelné. Čím méně bude v místnosti světla, tím více se budou zobrazení vyjevovat jako hvězdy na noční obloze. V různých světelných režimech by si měl prostor podržet komorní atmosféru. Rozmístění informací na stěně je podřízeno hierarchii obsahu, v principu se jedná o „přírodní dřevěné“ webové stránky. Laserem vypálené neměnné informace jsou doplňovány letáky a prosvěcovanou grafikou s aktuálními informacemi. Mapa parku je doplněna kruhovými výřezy, které budou otvírány dle doby květenství rostlin.
LIVESPORT - Kanceláře jako Stroj
autoři: studio reaktor
Na oběžné dráze technologických firem se zrodil nový koncept kanceláří. Architekti konstruktéři ze Studia Reaktor navrhli a sestrojili futuristický mechanismus, prostor urychlující myšlenky, usnadňující práci, propojující lidi jako ozubená kola. Vznikl perfektně vyladěný stroj řízený piloty, členy posádky společnosti Livesport. Princip datové technologické firmy akumulující informace z celého světa se propisuje do vnitřní filozofie kanceláří. Všechna svítidla, podhledové lamely, akustické panely, stěny tzv. transformerů, podlahové linie, vše směřuje do pomyslného jádra, srdce společnosti. Kancelářemi je možné projít kolem dokola bez otevření jediných dveří. Celkový půdorys připomíná ciferník, dynamicky řešený interiér. Patro je rozděleno do 3 funkčních prstenců, vytváří variabilitu a pestrost kancelářské krajiny. Když vstoupíte na urychlovač, hlavní komunikační páteř, čidla zaznamenávající pohyb nastartují světelný okruh. Dominový efekt nabíhajícího osvětlení připomíná akceleraci výkonných sportovních vozů. Okružní dráha je určena pro pohyb pilotů na hooverech, monokolech, koloběžkách. Deset flexibilních transformerů, proměnlivých plechových součástek hodinového stroje skrývá veškerá instalační jádra, serverovny, menší jednací místnosti a kuchyňky. Pomocí zabudovaných otočných křídel rozdělují openspace na menší uzavřené kanceláře. Výsledný model nové generace flexibilních kanceláří 2.0 společnosti Livesport aspiruje na pozici inspirativního lídra, hledajícího nový směr. Silné propojení identity, DNA firmy spolu s prostorem pracovního prostředí je reakcí na dobu plnou otazníků. Příběh nového interiéru je odstartovanou průzkumnou sondou do budoucnosti postcovidové éry.
Jižní vstup do Botanické zahrady hlavního města Prahy
LÁBUS AA - Architektonický ateliér, autoři: prof. Ing. arch. Ladislav Lábus, Hon. FAIA, Ing. arch. Petr Cimbulka, Ing. arch. František Košař
Jedná se o novostavbu v území národní kulturní památky vinice svaté Kláry, sestávající ze vstupního objektu pokladen, zázemí pro návštěvníky, nové vstupní brány a navazujících zpevněných komunikací pro obsluhu a pěšího průchodu vinicí. Realizace řeší zadání přemístění jižního vstupu do areálu Botanické zahrady související s naplňováním plánu komplexního propojení celého areálu pro širokou veřejnost. V rámci návrhu bylo nutné vypořádat se s řešením bezbariérového přístupu v situaci dopravního uzlu frekventované křižovatky a přiléhající autobusové zastávky v historickém prostředí památkově chráněné vinice svaté Kláry. Objekt je snahou o zvýraznění řešení vstupu do výrazného městského areálu při současné snaze o minimálně invazivní zásah do vinice formou zapuštění vstupního objektu do svažitého terénu.
Rozšíření depozitárních prostor – Bory 16
AS Projekt, autoři: Ing. arch. Daniel Němeček, Ing. arch. Pavel Němeček, CSc.
Stejně jako v románu Umberta Ecca Jméno růže je pro ochranu knih vybudována pevnost, hrad, uzavřená stavba, je ve stejném duchu pojata i základní myšlenka stavby. V Plzeňském regionu je nejslavnějším hradem z doby Karla IV. hrad Radyně, který měl původně také dvě věže. Stavba depozitáře má tvar moderního hradu, který se vynořuje ze staré stavby. Symbol obrody místa, kdy se vojenský objekt pro opravu tanků přerodil na stavbu pro uchovávání kulturního dědictví. V myšlenkovém konceptu novodobé „střílny“ přivádí světlo do kanceláří a bedlivě „střeží“ okolí. Knihovní depozitář je jednoduchá hmota, objemově vycházející z prostorových požadavků zadavatele. Vnější vzhled respektuje vnitřní prostor.
Vzhled objektu nejvíce určuje navržená zavěšená fasáda hnědé barvy, definující objem nové hmoty, která vystupuje z původní stavby. Ta je ve světle šedé omítce zvýrazňující kontrast starého a nového. Únikové schodiště je pojato jako technický prvek, jak svým provedením, tak svojí světle šedou barevností zinkované oceli, která postupem času získá matnou patinu. Nové okenní otvory a vstup na severozápadní straně jsou orámovány tmavošedým ocelovým plechem&
44
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
