Kliknutím zvětšíte„Zemědělský svaz České republiky letos obnovil soutěž pro studenty v jízdě zručnosti traktorem a vlekem. Studenti zemědělských oborů z celé jižní Moravy a Zlínského kraje změří svou zručnost v regionálním kole ve středu 10. května na SOŠ a Gymnáziu Staré Město,“ musí mě znovu přesvědčit text e-mailu Evy Fruhwirtové.
Po chvíli vstřebávání novinky a představování si, v čem všem se ještě mohou pořádat celostátní závody, pokračuji ve čtení.
„Na soutěžící čeká trať s různými úkoly – slalom, osmičky, couvání do garáže, zastavení na přesnost a podobně. Vítězem bude nejrychlejší a nejpřesnější mladý traktorista,“ doplňuje za organizátory Eva Fruhwirtová. Teprve poté si začínám uvědomovat, že mě v kabině jednoho z traktorů žádná projížďka růžovou zahradou rozhodně nečeká.
Když dorazím ve středu zhruba o půl jedné na místo, mizí ve mně i poslední kapka naděje na poklidné odpoledne. Přede mnou už totiž stojí náš závodní stroj, poctivý zetor z jednadevadesátého.
„Není to sice John Deere, ale tyto mašiny jsou spolehlivější než moderní technika,“ snaží se mě ukonejšit osmnáctiletý závodník zastupující domácí Střední odbornou školu a Gymnázium Staré Město Martin Bradáč.
Jak se dozvídám po výstupu do kabiny a po usazení na železné L zdálky připomínající židli, řízení traktoru má svá specifika, stejně jako celá soutěž.
„Kromě klasické řadicí páky, jaká je běžná i u auta, mám pod nohama ještě další dvě. Jedna vyklápí vlek, tu používat nebudeme, druhou lze zařadit pomalejší zpátečku pro snazší couvání. Ani tu dneska nepoužijeme,“ říká Martin Bradáč navzdory mému přání.
To už ale vyrážíme ze startu a vrháme se mezi kužely na trati. Hned první z nich jen o kousek míjíme s traktorem i vlekem. Levotočivá zatáčka u druhého připomene Martinu Bradáčovi největší chybu, které se může traktorista dopustit.
„Většinou se diskvalifikuje řidič, kterému se podaří zdvihnout jedno kolo do vzduchu. I my tak chvíli jedeme jenom po třech. Před námi se to tady jednomu závodníkovi podařilo,“ překvapuje mě řidič náchylností traktoru naklánět se do zatáček.
To, že se může kabina jinak robustního stroje při ostrém průjezdu tratí lehce vychýlit z osy, po chvíli pociťuji na svém levém rameni, které se po dalším esíčku střídavě seznamuje s tvrdostí bočního skla, kliky u dveří a zase bočního skla.
Hned nato chytáme levým předním kolem kanál uprostřed závodní cesty, který považoval za nezbytné dát najevo, jak moc chybí železné konstrukci židle pode mnou polstrování. Také proto mě nenadálé prudké brzdění ani nerozhodilo.
Přichází totiž nejtěžší část trati, kde ztrácí cenné sekundy i zkušení borci.
„Trefit se při couvání s vlekem napoprvé do vymezeného prostoru mně moc nejde, navíc ani zařadit zpátečku se nemusí podařit na první pokus,“ přiznává Martin Bradáč.
Obojí tak zvládáme až napodruhé. V závěru nás potom čeká jenom cílová rovinka, v níž se dalšímu kanálu naštěstí vyhýbáme a zastavujeme.
Průjezd náročnou tratí nakonec Martin Bradáč zvládl za čtyři minuty a osmačtyřicet sekund.
Bohužel osmnáct trestných bodů jej posunulo až na čtvrté místo. Nejlepší nakonec byl Tomáš Kotrla ze Střední školy zemědělské a přírodovědné Rožnov pod Radhoštěm s časem čtyři minuty a dvacet jedna vteřin bez trestných bodů.
S dalšími dvěma tak postoupil do celostátního kola jízdy zručnosti s traktorem a vlekem, které se pořádá 22. června v Sušici.
14
2
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
