„Voltiž je jezdeckou disciplínou, která se dá ve zkratce vysvětlit jako gymnastika na neosedlaném koni,“ objasnil předseda pořádajícího oddílu Oldřich Zdařil.

Tento sport má přitom podle něj v Tlumačově dlouhou tradici, která sahá až do roku 1985. „Nyní máme v oddíle zhruba 20 závodníků. Největší hvězdou je Petr Eim, který se v roce 2008 stal mistrem světa,“ pochlubil se Zdařil.

Domácí star se však sobotních závodů nezúčastnila. Přesto však řada tlumačovských sportovců do závodů, které jsou zařazeny do Českého voltižního poháru a zároveň slouží jako nominační kritérium pro mezinárodní závody, samozřejmě zasáhla. Jedním z nich byla i desetiletá Lucie Hablovičová, která přiznala, že její výkon nebyl zcela stoprocentní.

„Vše se úplně nejlépe nepovedlo. Snažila jsem si hlídat jeden cvik a netrefila jsem úplně dokonale ten následující. Ale jinak to bylo docela fajn,“ prozradila mladá závodnice soutěžící v kategorii dětí.

Návštěvníkům se představili také jezdci a jezdkyně juniorští a seniorští. Soutěžilo se jak v disciplíně jednotlivců, tak i skupin. Úroveň závodů, které se podobně jako krasobruslení sestávají z povinných a volných jízd, potěšila nejen diváky, ale i předsedu Zlínské oblasti České jezdecké federace.

„K vidění jsou opravdu velmi dobré výkony. Ještě důležitější pak podle mne je, aby se nikdo nezranil a lidé, kteří se na voltiž přišli podívat, odcházeli domů spokojení,“ poukázal v sobotu dopoledne Balaštík.

Nejznámější osobností voltižního sportu, která se divákům v Tlumačově předvedla, byla Jana Sklenaříková. „Jedná se o mnohonásobnou mistryni České republiky,“ dodal Zdařil.

Pádů z koně mám za sebou vážně nepočítaně

Je jí dvacet let a kolem koní se podle vlastních slov motá už odmalička. Margitu Urbanovou, jednu z nejúspěšnějších závodnic tlumačovského voltižního oddílu, přivedli k tomuto sportu rodiče. „Vždycky se kolem koní pohybovali. Jezdí dokonce parkury, já jsem si ale vybrala voltiž,“ říká usměvavá hnědovláska. A proč právě ji? „Kolektiv je u ní úplně jiný než třeba u parkurů. Jsou tu moc fajn lidi a panuje v něm taková pozitivnější atmosféra,“ vysvětluje Urbanová, která se voltiži, tedy v podstatě gymnastice na koních, začala věnovat ve svých sedmi letech. „Nejvíce mne na ní baví přátelská spolupráce s koňmi a dětmi, které v oddíle máme,“ svěřila se mladá závodnice, která raději než sama jezdí ve skupině. „Je tam větší kontakt s ostatními a musí se snažit všichni, ne jen jeden člověk sám za sebe,“ objasňuje.

Voltiž s sebou pochopitelně nese tvrdý trénink. „Na koni jsme čtyřikrát týdně. Zejména před závody zabere jeden takový trénink tři až čtyři hodiny,“ podotýká Urbanová. Trénink však podle ní není jen ježděním na koních. „Musíme se věnovat i nabírání kondice, gymnastice a dalším speciálním cvičením, ať už na zemi nebo na barelu, který simuluje hřbet koně,“ nastínila.

Margita má za sebou už řadu úspěchů. „V posledních třech letech jsem byla třikrát třetí na Mistrovství České republiky,“ konstatuje s úsměvem jezdkyně. „Dostala jsem se už i na Mistrovství světa a Evropy. Nejdál jsem s voltiží vyjela do Španělska, ale pouze jako náhradník,“ doplnila Urbanová a nebála se prozradit ani svůj velký voltižní vzor. „Je jím mistra světa Petr Eim, který je dokonce z našeho oddílu. Tento rok bohužel necvičí, ale doufám, že se k voltiži ještě vrátí. Jsem moc ráda, že jsme spolu mohli v Tlumačově pracovat a že nám ostatním dal do závodění hodně cenných rad,“ vyznala se Urbanová.

Samozřejmostí u všech závodníků je i starost o koně na nichž jezdí. „Je výhodou, že nám zaměstnanci hřebčína koníky krmí nebo od nich vyvážejí hnůj. Hřebelcování, čištění kopyt a další práce kolem nich si ale musíme dělat sami,“ připomíná. V tlumačovském oddíle mají koně hned čtyři. „Jezdím na všech, ale jednoho mám přece jen nejradši. Na hřebci Catalinovi totiž cvičím už odmalička, takže právě on je mým favoritem,“ nezapírala Urbanová.

Nebyli by to ale koně, aby se občas nesplašili. To se prý stává i při soutěžích. „Třeba před nedávnem na závodech ve Frenštátě pod Radhoštěm si koník vesele vyskakoval a my jsme se na něj mohli tak maximálně dívat,“ přiznala.

K voltiži však bohužel patří i zranění. „Pádů mám za sebou nepočítaně. Nějaké opravdu velké zranění se mi však naštěstí vyhýbá. Přesto třeba s kotníkem nebo zády už jsem problémy měla,“ postěžovala si Urbanová, která se různých závodů účastní zhruba desetkrát do roka. „Vždy tak třikrát či čtyřikrát u nás, pak dvou nominačních závodů někde za hranicemi, nejčastěji na Slovensku, v Německu či Rakousku. Jezdím ale také na Mistrovstvích Evropy, světa či Světové jezdecké hry,“ vyjmenovala.

Na otázku, zda-li dodržuje životosprávu odpověděla bez vytáček. „Vůbec ne. V tomto sportu není úplně nutná, ale každopádně může mít na výkon pozitivní vliv,“ připustila Urbanová, které prý příliš volného času kvůli voltiži nezbývá. „Je to takřka každodenní koloběh práce – voltiž – práce – voltiž,“ uzavřela povídání talentovaná sportovkyně.