Kliknutím zvětšíteVšichni to známe, nazujeme si papuče a ve skupince lidí posloucháme vyprávění průvodce. Jaké to je procházet zámek jen tak, bez doprovodu, osamocen.
Při pravidelné kontrole ve dne to je příjemné, samozřejmě. Ovšem na pravidelné noční obchůzce se v hluboké zimní noci ocitnete uprostřed rozlehlého zámku, nikde nikdo, před vámi a za vámi desítky temných pokojů a sálů, jen ty postavy z velkých obrazů se na Vás dívají, občas parketa nebo i něco jiného do všudypřítomného ticha někde zaskřípe, do hlubokého ticha najednou hodiny na věži začnou odbíjet. To už moc romantické není. Přiznám se, že při nočních kontrolách je lépe s tajemnem, které obklopuje každý hrad nebo zámek, být za dobře. Mým rituálem je při začátku kontroly neznámé tajemno zdvořile pozdravit a na konci se s ním také i zdvořile rozloučit. Je to zároveň projevení určité úcty k tomu, co neznáme, ale dokážeme občas velmi silně vnímat. Kdo něco podobného zažil, ví celkem přesně o čem je řeč.
Vy sám jste během studií dělal průvodce. Kde se vám líbilo nejvíc?
V dobách středoškolských studií, jsem začal postupně provádět v letních měsících na několika moravských hradech a zámcích. Chtěl jsem poznat, díky průvodcovské činnosti, co možná nejvíce objektů, protože každý hrad nebo zámek je v něčem unikátní a to mě vždy lákalo. Jedním z objektů, který se stal mou srdeční záležitostí je Bouzov, jeden z nejromantičtějších hradů, které znám. Tam jsem strávil, kromě jiného, i část vysokoškolských studií. Bouzov považuji za můj nejoblíbenější hrad i proto, že jako průvodce, obklopen mnohdy velmi sympatickými a pohlednými studentkami, taktéž průvodkyněmi, jsem tam prožil krásné letní románky. Nebylo se čemu divit, romantika všude okolo. A na to se, po uplynutí mnoha a mnoha let, s velmi příjemnou nostalgií vzpomíná. Věřím, že tomu tak doposud je i na jiných objektech, ostatně „letní lásky“ k průvodcování tak trochu patří. I v tom je ta krása léta, stráveného na hradě nebo zámku.
Co vás na kroměřížském zámku nejvíc fascinuje a láká?
Kroměřížský zámek je unikátní zejména díky tomu, že se jedná nikoliv o zámek šlechtické nobility, ale reprezentativní letní sídlo olomouckých biskupů a arcibiskupů. Pro svoji rozlehlost a majestátnost je označovaný též jako zámecký palác. V zámku se nachází desítky obrazů světově známých malířů od období vrcholné gotiky až po počátek 19. století, je zde unikátní sbírka mincí, vzácných knih, nehledě na hudební kabinet, kde jsou např. rukopisy Mozarta, Beethovena, Vejvanovského a jiných světově známých skladatelů. K zámku patří rozlehlá Podzámecká zahrada budovaná ve stylu anglického parku a donedávna byla součástí i známá Květná zahrada. Tedy to, co mě láká, je jedinečnost a unikátnost v mnoha směrech. I proto se jedná, plným právem, o památku UNESCO.
Kde se Vám na zámku líbí nejvíce?
Těch míst je spousta. Asi nejvíce mě ale přitahuje nádherná knihovna s tajemnou postavou knihovníka, který po staletí bedlivě střeží zakázané knihy, libri prohibiti. Ano, i zde na zámku je, a to právě v knihovně, občas pocítit něco velmi tajuplného a neobvyklého, těžko vysvětlitelného. A pokud na zámek čtenáři zavítají, dozví se o nejen o tajemném knihovníkovi spoustu zajímavostí.
Již jste se na zámku „zabydlel“. V čem se lišily představy práce kastelána od skutečnosti?
Ke konci minulého roku, při vyhlášení výběrového řízení, jsem se snažil získat o zámku pokud možno co nejvíce informací i proto abych věděl, co by mě, v případě úspěchu, na tomto objektu čekalo. Práce kastelána je velmi blízká práci manažera rozvoje památkových objektů, tedy tomu, čemu jsem se zejména v zahraničí věnoval po řadu let. Představy se shodují s realitou.
Nejste z Kroměříže. Je to podle vás výhoda nebo nevýhoda pro pozici kastelána kroměřížského zámku?
Po delším působení v oblasti památek v Irsku a severním Irsku jsem se přestěhoval z Belfastu do Kroměříže, kde jsem předtím nikdy nepůsobil a město jen navštívil. Výhodu vnímám v tom, že nejsem ničím a nikým ovlivněn, přicházím jako nestranná osoba, která, věřím, vidí situaci občas z jiného pohledu a jinak, nežli dlouholetí zaměstnanci zámku. Mohu srovnávat a srovnávám zcela nezávisle, zejména marketing památky, programové nabídky pro veřejnost, úroveň poskytovaných služeb, možnosti inovací a mnohé jiné.
V cizině jste měl možnost také pracovat „s památkami“. Jsou památky za hranicemi v lepší kondici? Je na památkách, které se nenacházejí na území bývalého Východního bloku, poznat, že nebyly léta zanedbávanými.
Většina památek v Čechách a na Moravě začala být opravována až po předcházejících čtyřiceti letech devastace. U těch významnějších se to podařilo poměrně rychle. Ale ještě před cca. 15 lety bylo evidentní, že mnoho z těch méně významných je stále v zanedbaném, anebo dezolátním stavu. Díky péči NPÚ, národním, tak evropským dotacím na záchranu a obnovu památek se u řady objektů podařilo tento stav změnit. Ovšem záchrana dlouhodobě devastovaných památek stála několik miliard korun a další stamiliony ještě bude stát. Ale oproti situací, která byla dříve, je to obrovský posun kupředu. Postupná obnova hradů a zámků se daří i v řadě jiných zemí původního tzv. Východního bloku. Jestliže srovnám současný stav zpřístupněných památek v ČR oproti západním zemím, nemáme se vůbec za co stydět. Spíše naopak.
Jak si váží v „západních zemích“ obyvatelé svého kulturního dědictví?
Naštěstí tamní památky neprošly takovým ničivým procesem, v mnohých případech i likvidací tak, jak tomu bylo v Československu, kde se, kromě výběrových objektů, ze zámků běžně stávaly kasárna nebo prasečince. V lepším případě v nich vznikly národní výbory nebo rolnická družstva. Samozřejmě, to vše spojené s legálním rozkrádáním stovek vzácných mobiliárních předmětů. S tím bylo spojeno i období mravní degradace šlechtických rodů, které se v historii mnohdy velmi významnou měrou podílely na české státnosti. Tímto úchvatným budovatelským procesem dříve tzv. „západní země“ neprošly, vztah a úcta k památkám byla v těchto zemích naopak rozvíjena. Naštěstí se doba změnila, stejně jako myšlení. Většina lidí si začala památek v Česku vážit jako kulturního dědictví. To je velmi příjemné a pozitivní.
Máte vystudována práva. Jak se spolu skloubí právo a památky? Dle mého jsou to naprosto rozdílné věci.
Jako student práv jsem musel skládat zkoušky z českého práva a českých dějin, což nebylo rozhodně nic jednoduchého, dříve to byl jeden z klíčových předmětů pro postup do dalšího ročníku. Právo se vytvářelo a vychází z historie, tedy spojení práva a historie je velmi důležité jak pro pochopení věcí minulých, tak věcí současných. Takové restituce šlechtického a církevního majetku jsou spojeny s právem a dějinami zcela jednoznačně. Tedy naopak, právo a dějiny, de facto i památky spolu velmi úzce souvisí, i když to samozřejmě mnohé laiky může trochu překvapit.
A na co nového by se měli návštěvníci zámku v nové sezoně 2020 těšit?
Zámecké brány jsme měli původně otevřít o velikonočních svátcích. Při této příležitosti jsme měli pro návštěvníky naplánovanou akci velikonočně vyzdobeného zámku. Bohužel, začátek turistické sezony se oddaluje, ale věříme, že v červnu již budeme mít otevřeno. Několik akcí, které se měly konat na jaře jsme museli bud´ zrušit, anebo přesunout na pozdější období. Nicméně velkou novinkou, ale i příjemným překvapením bude výstava několika desítek kostýmů z výpravného televizního seriálu Marie Terezie. Životní příběhy císařovny Marie Terezie, nedávno odvysílané v České a Rakouské televizi, slavily velký úspěch. Výstavu máme naplánovanou na začátek letní sezony. A možná, že přijede na zahájení i představitelka titulní role z Vídně. Jsme ve spojení a uvidíme, jestli mladá císařovna, slečna Stockinger, která je velmi vytížená, najde dostatek časového prostoru. Více už neprozradím, nebylo by to překvapení.
14
2
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
