Zámek Holešov zažil ve druhé polovině šedesátých let a v první polovině let sedmdesátých období pravidelných nedělních hudebních setkání. V letech 1967 a 1968 na nich hrávala kapela Otty Šalera a potom další skupiny více méně stejných hudebníků, kteří jen měnili formace.

„Hrála se populární muzika, kterou jsme znali z rádia. Někdy to byla progresivní dechovka, jindy hudebníci hráli písně ze západního světa, které slyšeli například na rádiu Svobodná Evropa. Na zahraniční melodie napsali vlastní texty a s těmi se pak před publikem ukázali,“ vzpomíná na období zámeckých čajů jejich pravidelný návštěvník Milan Čajánek. Přes rádio se i do Československa dostávaly nové hudební styly ze západu, jako byl jazz nebo jazz rock a další.

Kapely to ovšem se zahraničními písněmi neměly tak jednoduché. Milan Čajánek si vzpomíná, že každý koncert se odehrával pod přísnou kontrolou veřejné bezpečnosti, účastnili se jich i tajní policisté.

Veletrh práce a vzdělávání 2019 v Kroměříži.
Čím budu? Veletrh pomáhal při rozhodování, roste zájem o odborné střední školy

Zakázaná hudba? Jen když zmizel policista

„Pít jsme mohli jen žlutou nebo růžovou limonádu. Když si některá slečna dala dvě deci vína, už musela ukazovat občanský průkaz. S pivem to bylo stejné. A policisté také kontrolovali, co se hraje. Proto ty zahraniční písně mohli hudebníci hrát, jen když věděli, že policista zrovna vyšel ven,“ popisuje Čajánek. Když ale policie zjistila, že kapela hraje zakázané písně, tak zarazili její činnost a poslali ji znovu na přehrávky před komisi.

Hrávalo se v malých sálech zámku v prvním poschodí, v dnešním balkonovém sálu a někdy i za velkým sálem. Čaje trvaly vždy od 16 do 20 hodin.

„O půl deváté nesměla být v zámku ani noha. Když měla dívka rozpitou limonádu, nemohla ji ani dopít. Policisté nás vyháněli, abychom sál co nejdřív vyklidili. Kolikrát jsme museli tělem chránit děvčata, aby nedostala obuškem, a sami jsme schytali rány,“ popisuje Milan Čajánek.

Od roku 1969 se začaly čaje o páté konat řikrát týdně v prvním patře holešovské kavárny Nový svět, což je nynější restaurace U Taclů.

„Protože bylo toto místo více v centru dění než stranou stojící zámek, a protože zde lépe fungoval catering, účast na zámeckých čajích začala řídnout a byly organizovány už jen občas,“ popisuje vývoj hudebních setkání znalec holešovské historie Karel Bartošek.

Čaje U Taclů přežily až do počátku osmdesátých let, zámecké čaje byly občas pořádány ještě v sedmdesátých letech. V osmdesátých letech se na zámku už jen občas konaly hudební večery, které měly obdobný charakter. Éra čajů v Holešově definitivně skončila v roce 1989 a od té doby se tradici už nepodařilo obnovit.

Markéta Látalová
Každé těsto je živé, říká perníkářka Markéta Látalová