Komentář: Cesta autobusem a co všechno vás na ní může potkat

Netrpělivě přešlapovali ze strany na stranu a rozhlíželi se kolem sebe jako desítky dalších. Zřejmě nevěděli, co se děje a v čem je problém.

Po chvíli se ukázalo, že byl očividně ve stevardce, která se opozdila. Což o to, těch pár minut by asi nikomu nevadilo. Horší bylo, že se řidič neobtěžoval vystrašené cestující uklidnit, že se nic neděje a všichni zakrátko odjedou. Co víc, on, ani stevardka to nenapravili ani v autobuse. Žádná omluva, žádné vysvětlení.

Jako malou „útěchu“ ale přeci jen stevardka všem nabídla asi čtyři druhy denního tisku. Už po pár řadách se ale ukázalo, že se přepočítala. V polovině vozu tak už byly na výběr pouze tři druhy novin, o pár sedadel dál jen dva a lidé na zadních místech se museli spokojit s jedním, nebo žádným.

Tím nemilá překvapení prozatím skončila a já se těšil, že se druhá cesta domů obejde bez zádrhelů. To jsem se ale mýlil.

Na pražském nástupišti se krátce před příjezdem autobusu spustil déšť. Když vůz dorazil, všichni cestující se k němu nahrnuli a chtěli dovnitř. To ale posádku „nerozhodilo“. Řidič i stevardka seděli v klidu v teple a pozorovali, jak lidi venku moknou. Nebyli ale zas tak zlí. Zhruba po čtvrt hodině všechny zmoklé do autobusu pustili.

Tam pro ně měli další překvapení. Kromě reklamních lístků čekalo na některých sedadlech i malé občerstvení v podobě drobků od pečiva.

Kdo nechtěl, jíst nemusel. Všichni si ale mohli dopřát oddechu při sledování filmu. Podle sklopených hlav jsem usoudil, že to cestující skutečně nadchlo. A nebylo se čemu divit. Po par sekundách promítání se totiž ukázalo, že to, co vypadalo jako filmové efekty, způsobovaly „vypálené“ obrazovky. Místo hlav tak měli herci na krku jednolité zářící koule. Na vedlejší obrazovce běžel film pro změnu v černobílém režimu, zřejmě pro pamětníky.

Samozřejmě všichni známe spoustu podobných nebo horších podnikatelských nedostatků. Zmiňovaná dopravní společnost patří i přes ony drobnosti bezpochyby k české špičce a z hlediska pohodlí se jí konkurence jen těžko přibližuje. Z toho ale nevyplývá, že by měli cestující všechno snášet.

To, že má firma nebo soukromník takový přetlak zákazníků, že jich musí denně desítky až stovky odmítat, neznamená, že se k nim může chovat lhostejně a ledabyle.