Kliknutím zvětšíteS Japonkou Makoto Ninomiyaovou včera ve Wimbledonu po velkém boji podlehly devátému nasazenému páru Chan, Niculescu (6:7, 6:4, 7:9).
„Maximálně si to užívám, neboť v současné obrovské konkurenci není snadné se prosadit ani ve čtyřhře. Třebaže to zní jako klišé, opravdu jsme šly zápas od zápasu, užívaly jsme si každý balon na dvorci. To je náš cíl. Bavit se naší hrou a nechat na dvorci to nejlepší,“ dušuje se hráčka z Hvozdné na Zlínsku, kde také trénuje se svým dlouholetým koučem Liborem Šubertem.
„Ve Wimbledonu jsem pouze se svým koučem, ke kterému se v průběhu Grand Slamu přidala i má psycholožka Eva Šauerová,“ upřesnila Voráčová, pro kterou se tak po posledních dnech tráva stává nejoblíbenějším povrchem.
„Doteď tomu tak zcela nebylo, ale už to asi tak vypadá,“ směje se dobře naladěná a již nyní spokojená zlínská tenistka, 58. hráčka žebříčku WTA ve čtyřhře.
Sezonu jste začala s deblovou partnerkou Schuursovou, pak jste jich dost vystřídala. Kdy a proč vznikla spolupráce s o 10 let mladší a o hlavu menší Japonkou Ninomijaovou?
Opravdu jsem s Nizozemkou Schuursovou ukončila spolupráci a začala si vyhledávat partnerky do čtyřhry podle jiného klíče, dle programu, ne na dlouhodobou spolupráci. S Japonkou Ninomiyaovou jsem plánovala hrát již dříve, ale byla zraněná a měla nucenou pauzu. Až týden před Wimbledonem v Southsea jsme se postupem do semifinále rozehrály a vyplatilo se. (úsměv)
Jaké má mladá Japonka největší přednosti?
Největší její předností je rychlost, a že jsme tak daleko, je výsledek společné chemie na kurtu i mimo něj.
Mezi čtveřicí nejlepších je i o dalších 10 let starší Češka Peschkeová. Znamená to, že k úspěchu je důležité mít v páru „vyzrálou“ spoluhráčku?
Určitě je dobré, když v páru je zkušenost a někdo z hráček dvojici řídí a v důležitých momentech dokáže uklidnit a podpořit tu druhou, méně zkušenou. I proto nám to asi tak klape. (smích)
Na velký grandslamový úspěch jste čekala dlouhých 16 let, co se pohybujete ve velkém tenisu. Věřila jste ještě v něj?
Kdybych nevěřila, tak bych již dávno skončila. Dávám tenisu stále vše, cítím se skvěle. Již rok se seriózně věnuji jen čtyřhrám, důvodem byly mé zdravotní problémy s rukou, které jsou již naštěstí pryč. Nyní se cítím zdravá a silná, tenisu si maximálně užívám.
Nyní bude zřejmě snazší hledání partnerek pro další turnaje. Je ale někdo, s kým byste si ráda někdy zahrála?
Nemám žádnou konkrétní vytouženou partnerku. Je to o komunikaci a porozumění na kurtu i mimo něj. Není to o jménech. Tím se dál budu řídit. (úsměv)
Měla jste vůbec čas během dvou týdnů vidět jiné zápasy Wimbledonu?
Bohužel jsem zápasovým a tréninkovým vytížením maximálně zaneprázdněná a neviděla jsem nic.
Ve Hvozdné chystají úspěšné tenistce Voráčové kytici a oblíbené těstoviny, trenéru lahvinku
Maximálně šťastní a připraveni k odjezdu do centra letošního ročníku Wimbledonu jsou rodiče zlínské tenistky Renaty Voráčové.
„Určitě má velkou šanci se dostat nejen do finále, ale jej i čtyřhru vyhrát,“ je optimistou otec úspěšné tenistky bydlící v Hvozdné na Zlínsku František Voráč.
„Za tu píli a práci, kterou tenisu od šesti let dala a jako jediná hráčka ze Zlína ve svém ročníku u něj po celý čas vytrvala, si podobný úspěch zaslouží. Jsme na ni s manželkou pyšní,“ potvrdil hrdý otec.
Že by velký úspěch nyní již deblové specialistky měl přijít nyní v Anglii, moc faktorů nenasvědčoval.
„Po rozchodu s dlouholetou parťačkou Schuursovou si totiž spoluhráčky domlouvala několik týdnů dopředu a třeba v případě Wimbledonu ji na poslední chvíli odřekly hned dvě tenistky,“ prozradil otec úspěšné hráčky.
Ta nejlepší tenisová léta prožila na přelomu roku 2010, kdy byly 74. hráčkou světa a kategorii čtyřher ji patřila i 40. pozice. Před třemi roky však musela bojovat s nepříjemným zraněním.
„Její organizmus byl už tou dřinou ohraný i proto po vyléčení se začala věnovat výhradně čtyřhře, kde díky svému věku může prodat své dovednosti zkušenosti. A nyní cítím, že ještě může dosáhnout na další zajímavé výsledky,“ je optimistou Voráč, který také tuší, že konec kariéry se pozvolna blíží.
„Už doma mluví i o konci hráčské kariéry. Možná to bude za rok dva, není rozhodnutá. Ale za ty roky se ta dřina, cestování a tlak naskládá,“ připomněl otec, podnikatel, jenž se tenisem baví na amatérské úrovni.
„S manželkou Vlastou a kamarády jej pravidelně hrajeme.“
Páteční semifinále budou sledovat doma u televize, v případě úspěchu jsou již nachystáni odletět se osobně podívat na finálový souboj.
„Nic nechceme zakřiknout, ale rádi se s Renatou přivítáme přímo v Londýně,“ pousmál se Voráč, jenž už nyní pro dceru a trenéra má připravenou zaslouženou odměnu.
„Renatu potěší velká kytice, na jídlo asi těstoviny, Libora pak lahvinka dobrého vína,“ dodal s úsměvem František Voráč.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
