Zvítězil časem 24:54:18 Joseb Betalů ze Španělska, před svým krajanem Julenem Zuberou. Ten byl o třináct minut a tři sekundy pomalejší. O další minutu a čtyřiapadesát sekund zpět skončil bronzový v pořadí Portugalec Jose Silva.

,,Titan Desert je jedním z nejtěžších závodů na světě. Je typický tím, že se jede po obrovských pláních na větru a téměř pouze po kamenech, nebo písku. Nestačí v něm pouze šlapat 300 – 350 wattů, aby jezdec hlubší písek vůbec projel. Musí se v něm zvolit správná stopa, technika jízdy i tlak pneumatik. Navíc jsem ho letos absolvoval bez týmové podpory. Byl jsem proto odkázaný na taktiku početnějších stájí. V poušti je totiž pochopitelně nezbytné znát cestu, protože jakékoliv bloudění může skončit fatálně. Před každou etapou mají jezdci k dispozici čtyři GPS body. Ty se ještě večer před každou etapou zpravidla lehce mění. Těmi je nutné po vzoru dakarské rallye projet," představil podnik v pohoří Atlasu a v Saharské poušti biker z Bystřice pod Hostýnem.

Fojtík marocký Titan Desert v roce 2014 vyhrál a i letos patřil k jeho favoritům. Závod odstartoval velmi dobře.

,,První etapa, jenž se konala v nadmořské výšce 1600 až 2200 metrů byla typicky skupinová. Občas jsme sice zůstali na čele ve čtyřech, pěti lidech, nikdo ale neměl zájem o únik, takže se to vždy rychle sjelo a rozhodoval až hektický závěr. Druhou etapu v příjemném teple jsme znovu absolvovali většinou ve skupině. Zvláštní byla pouze taktika Španělů. V závěru jsem byl ve výborném rozpoložení, rozvěsil jsem celou skupinu po rovinách, ovšem dvojici vpředu Betalů a Zuberu jsem z původních šesti minut nestáhl na méně, než na tři minuty," zavzpomínal na úvod Titan Desertu člen zlínského FORCE KCK Cykloteamu.

Poté se peloton pět hodin autobusem přesunul k poušti.

,,Po třetí etapě jsme nocovali přímo v poušti. Proto si v ní vezl všechno potřebné sebou. V batohu jsem měl lehkou bundu, šátek, kraťasy, kompresky, výživu na další den, vitamíny a olej na kolo. Cítil jsem se však dobře a na nejlepší jsem ztrácel pouze minutu. Bylo ale strašné vedro," prozradil Ondřej Fojtík.

Čtvrtá etapa měřila 144 kilometrů. Pro bikera z Bystřice pod Hostýnem však platí, čím delší , tím lepší.

,,Abych z ní něco vytěžil, tak jsem se ve skupině snažil šetřit síly. Některé místa jsem ale neprojel, protože byly v hlubokém písku. Občas jsem se proto musel do skupiny vracet. Hodinu a půl před koncem se tempo zvolnilo. Po chvíli odpočinku jsem pak zaútočil na průběžnou první příčku. V háku mi zůstal pouze Jose Silva a další Španěl Carrasco. Ten po dvaceti minutách odpadl a Portugalec téměř nestřídal. Jel jsem však naplno s vidinou vítězství v etapě a možností posunu na první místo v celkového pořadí. V cíli bylo ovšem všechno jinak. Díky lepší navigaci už v něm někteří soupeři byli," divil se Fojtík.

Pátou etapu pořadatelé zpestřili sedmikilometrovým úsekem v dunách.

,,Hodně se při ní běhalo a já jsem se pohyboval ve druhé skupině. Proto mě chvílemi dokonce opouštěla motivace a chuť bojovat. Průdušky mě bolely tak, že jsem se nemohl pořádně nadechnout. Vysvobodil mě až cíl," přiznal maratonec z Bystřice pod Hostýnem, který tak do závěrečné etapy nastupoval s vědomím, že v konečném účtování závodu už na stupně vítězů nedosáhne.

,,Znovu jsem však přemýšlel o etapové výhře. Po prvních kilometrech mi ale bylo jasné, že to nepůjde. Nemohl jsem pořádně dýchat a nešly mi už ani nohy. Opět se jelo jen po kamenech a ve větru. Měl jsem co dělat, abych uvisel ve skupině. A tak jsem byl rád, že jsem konečně viděl cíl celého závodu," oddechl si i přes patálie v závěru Titan Desertu s výsledkem v Maroku i letos přesto spokojený Ondřej Fojtík.

LUBOMÍR HOTAŘ