Lukáš Pařenica: Věřím, že Láska v Česku není jen pro ženy

Co ti vlastně říkali kamarádi v hospodě na to, že jsi napsal román pro ženy?

Myslím, že jsou rádi, že jsem knížku vydal, neřeší, jestli je pro muže, či pro ženy. Navíc mají radost, že znají někoho, který vydal knihu a slíbili, že si ji přečtou! Snažím se je přesvědčit, že by se i jim Láska v Česku mohla líbit.

A já čekala nějaké pěkné vtípky.

Zatím naštěstí žádné nepřišly. Trochu jsem čekal, že se vtipálci objeví, přece jen je to v edici Do kabelky, ale zatím se spíš všichni diví, že mi knížka opravdu vyšla.

No a co ženy? Získáváš díky knížce plusové body?

(Směje se.) Myslíš v osobním životě? Zatím ani moc ne, ale třeba se to časem zlepší. I kamarádkám se ale líbí, že mi knížka vyšla, a zaujal je taky její obal.

Ten jsi, pokud vím, spolunavrhoval ty sám, že?

Ano, a je to věc, která mi udělala vážně radost. Do obálky často autor vůbec mluvit nemůže, většinou má poslední slovo nakladatelství. A já nesnáším obálky, na nichž sedí modelka na koni a za ní zapadá slunce. Když se mě tedy ptali, jakou mám představu, měl jsem tyhle obrázky nahrubo hotové v počítači a grafik z nich nakonec opravdu při výrobě vycházel: zdokonalil je a vznikla z toho obálka, která se mi moc líbí. Je to něco jiného a ženy mají navíc tendenci se nad ní rozněžnit. (Úsměv).

Vím, že píšeš povídky, jak tě ale vůbec napadlo napsat knížku? A proč zrovna tenhle žánr?

Napadlo mě to už dávno. Přece jen pracuju už řadu let v novinách, psaním se živím, tak proč ne?

Zpravodajština je ale přece jen něco jiného…?

Je to jiné, ale získáš v ní jistotu ve psaní. Navíc sám rád knížky čtu, tak jsem si říkal, že by nebylo špatné zkusit si nějakou sám napsat. Přišlo mi, že tohle je žánr, který by mohl čtenáře bavit a třeba se i dobře prodávat. Nemyslím, že je Láska v Česku čtení výhradně pro ženy. Snažil jsem se o takový ten střední proud, něco podobného tomu, co píše třeba Michal Viewegh. Napsat knížku o golfu, to by zajímalo úzkou skupinu lidí. A já bych rád, aby si moji knížku koupilo lidí co nejvíc.

Z toho bych měla trochu obavu. Románů „do kabelky" jsou v knihkupectví stovky. Bude se Láska v Česku prodávat, aby z tebe byl druhý Viewegh?

Takové ambice si nedělám, knih u nás opravdu vychází strašně moc, a nejen v tomhle žánru. Ale snažil jsem se napsat knihu, kterou by si mohl přečíst každý, protože je o obyčejných věcech. Zároveň ale myslím, že to není úplně banální čtení pro „hospodyňky", že kniha není o tom, jak se studentka zamiluje do krásného chlapa, který se pak ukáže jako darebák, a ona si vezme toho, který je hodný a trochu ošklivější.

Povídky, které publikuješ na webu, byly pro tebe odrazovým můstkem k románu?

Ne, ty vznikly vlastně naopak až potom, co jsem knížku dokončil. Trvalo totiž nějaký čas, než vyšla a mezitím jsem si říkal, že bych mohl napsat něco dalšího. Někdy loni kolem kolem Valentýna jsem zkusil tematicky navázat na Lásku v Česku něčím kratším, vlastně takovým bonusem pro čtenáře literárního webu Mám talent, kde jsem Lásku v Česku původně publikoval a odkud ji stejnojmenná agentura pak nabídla nakladatelstvím. Vzniklo tak sedm minipovídek a i ty se paní Dočekalové líbily, takže navrhla, abych je rozšířil pro případné vydání. Na těch se teď snažím pracovat. Původních sedm povídek vypráví jedna ženská postava a já to zkouším rozšířit o povídání z pohledu mužských, kteří se objevují v těch prvních sedmi. Rád bych, aby to bavilo i nějaké muže, i když obecně čtou přece jenom méně než ženy.

Většinou i něco jiného.

To ano, ale mám i pár kamarádů, kteří rádi čtou o vztazích, o tom, jak to funguje mezi muži a ženami.

Jak dlouho ti trvalo Lásku v Česku napsat?

Čistého času to bylo asi půl roku. Ve skutečnosti jsem ji před několika lety rozepsal a pak odložil, protože jsem nějak neměl motivaci. Pomohlo mi, že jsem publikoval na webu agentury Mám talent tu napsanou část a příznivé ohlasy mě dokopaly k tomu, abych ten román dokončil.

Popiš mi ženu svých představ.

(Usmívá se.) Nemám konkrétní představu, jak by měla žena vypadat. Nemůžu říct, že by se mi víc líbily blondýnky, tmavovlásky nebo zrzky. Je pro mě důležité, aby byla osobnost, něčím zajímavá, měla charizma, svůj názor a dokázala mě pobavit a rozesmát, nebo naopak dojmout. Konkrétní typ ale nedokážu říct, protože ho ani nemám.

A co je podle tebe na ženě nejvíc sexy?

Když má smysl pro humor a dokáže s mužem manipulovat tak, aniž by to poznal. A měla by být asi sexy i vzhledově, ale to už znamená pro každého chlapa nejspíš trochu něco jiného.

Na co bys krásnou ženu nalákal?

No, tak teď už asi jedině na tu knížku. (Směje se.)

Co ty? Nakolik jsi ideální?

Já rozhodně nejsem vůbec ideální. (Další smích.) Mám spoustu vlastností, které – aspoň podle mých zkušeností – ženy příšerně rozčilují.

A to?

Jsem zvyklý mít poslední slovo, velmi často jsem přesvědčený, že mám pravdu a všechno vím líp než druzí. To jsou vlastnosti, které ženy nesmírně popuzují. K ideálu mám tedy daleko, o fyzické stránce ani nemluvě. (Smích.)

Nemusíš být tak sebekritický. Třeba ti knížka pomůže.

Jedině tak. Budu se snažit jít na to přes knížku.

Jsi romantik?

Býval jsem, ale časem to poněkud vyprchalo. Stal se ze mě realista. Ale romantika mi nevadí, ani ve filmech, v knížkách, v hudbě. Určitě jsem spíš romantik než cynik. Romantika je hezká věc, která do života patří.

Které postavě se nejvíc podobáš? Andrejovi, Romanovi nebo Liborovi?

Myslím, že v každé postavě je kousek ze mě, ale nejblíž je mi asi Andrej. Možná je to věkem, ale s jeho postavou jsem se dokázal nejvíc sžít, i kvůli tomu, jak věci řeší nebo reaguje. Povahou jsem spíš klidnější. Roman je záporná postava, z toho ve mně doufám moc není. A Libor je mi zase blízký tím, že se asi nejvíc blíží tomu, co jsem v životě prožil já.

Tvou láskou teď není žádná žena, ale fotbalový klub a golf, jak jsem se dočetla na přebalu knihy. Když jsi psal Lásku v Česku, tak jsi ale vycházel ze svých zkušeností, nebo ne?

Každý autor vychází z nějakých svých zkušeností. I když si příběh celý vymýšlím, tak se v knize nějak odrážejí. Nejsou tam osobní zážitky ani nic životopisného, příběh je vymyšlený, ale odrazí se tam, co člověk zažije. Pokud je to próza, tak vždycky.

Básničky jsi nepsal nikdy?

Zkoušel jsem napsat v životě možná tak tři , ale mě moc nebaví poezii číst, takže mě nebaví ani ji psát. Možná by mě lákalo napsat text k písničce, ale nevím, jak to funguje: jak a komu ty texty nabídnout, jakým způsobem si je vybírají interpreti… Každopádně ke psaní mě láká spíš próza, tu mám trochu načtenou.

A co ten fotbal? Proč vlastně fandíš zrovna pražské Slavii?

Protože má nejhezčí dresy a je to nejstarší klub u nás. V době, kdy jsem vyrůstal, byla navíc Slavia u nás tak trochu odstrčená, protože jeden titul za druhým vyhrávala Sparta. A já měl vždycky tendenci přát spíš outsiderům. No a když už se chlap jednou rozhodne nějakému klubu fandit, mělo by mu to vydržet pokud možno celý život.

Postavy ve tvé knize dost často nevědí, co se životem. Ty sám to víš?

Nejsem si jistý, jestli se vůbec najdou lidé, kteří stoprocentně vědí, co se životem. Já mám ten svůj nalajnovaný tak, jak mi vyhovuje. To je podle mě nejdůležitější.

A co se budoucnosti týče?

Nechávám věci, jak přijdou. Člověk by si asi měl život přizpůsobovat postupnými krůčky k tomu, aby mu co nejlíp vyhovoval.

LUKÁŠ PAZDERA (*1977) 

- Vlastním jménem Lukáš Pařenica. Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Je šéfredaktorem Kroměřížského de­níku
- Literaturu pro ženy považuje za náhled do ženského uvažování, které je jinak pro muže často záhadou
- Román Láska v Česku mu v minulých dnech vydalo nakladatelství Ikar
- Práce v novinách mu prý pomohla v tom, že se naučil psát stručně a přehledně, při přepisování tak nemusí tolik škrtat
- Živit se psaním? Podle něj to u nás umí v dnešní době tak tři čtyři autoři, on sám vnímá psaní spíš jako koníček
- Láska v Česku vyšla v nákladu jednotek tisíc. Když se celý prodá, bude prý autor maximálně spokojený
- Proč ne Pařenica, ale Pazdera? Prvním důvodem bylo utajení: o tom, že se chystá vydat knihu, nevěděli kamarádi ani rodina. Rodné příjmení Pařenica navíc považuje za zatížené moravským nářečím a nechce, aby si jej čtenáři spojovali s folklorem, pseudonym Pazdera se mu zdá neutrální.

MARIE ŠIDLOVÁ