Zpěvák Petr Kolář v březnu vyrazil na své první akustické turné a v úterý potěšil své fanoušky ve zlínském Velkém kině.

„Koncert byl beznadějně vyprodaný. Vzhledem k tomu, že co se týká počtu míst, bylo Velké kino největším sálem z celého turné, můžu říct, že vystoupení Petra Koláře ve Zlíně bylo nejúspěšnější,“ řekl spokojený organizátor akce David Mlčoch.

Pochvaluje si i známý zpěvák. „Turné je moje dítě a moc si ho užívám. V tuto chvíli je pro mě naprostou prioritou,“ přiblížil Kolář.

Z patnácti koncertů už máte za sebou pět. Jaké zatím převažují pocity?

Pocity jsou skvělé. No co bych vám víc řekl? Je moc fajn, když si něco takového vymyslíte, lidi kolem vás věci pomůžou realizovat a pak to klape. Mně se vlastně splnil můj malý sen. Akustická verze je něco, co jsem ještě nedělal a svým způsobem to byla výzva. Zatím jsou jen pozitivní ohlasy, tak doufám, že to vydrží. Prostě si to užívám.

Doposud jste byl zvyklý koncertovat ve velkých halách. Hrát takzvaně do židlí je asi trochu rozdíl, co?

To sice ano, ale obojí je příjemný. Jde o to, že když divák na koncertě stojí, má volný prostor a může se hýbat. Židle samozřejmě do jisté míry svazuje, ale já musím říct, že se vystoupení snažím uvolnit a vytvořit takovou atmosféru, aby židle nesvazovaly.

Na jevišti nejste sám. Kromě kluků z kapely jste přizval i krásné dámy ze smyčcového kvartetu Melody Quartett. Proč jste si vybral právě je?

Známe se už léta, protože jsme spolupracovali na projektu Dana Landy Requiem. Jsou to muzikantky, které jsou naprosto profesionální, schopné v krátkém čase se naučit repertoár a rychle ho secvičit.

Jste takový multifunkční hudebník. Uchytil jste se na poli muzikálu, v popmusic i v rockové muzice. Dá se říci, který z žánrů je vám nejbližší?

Víte co? Já přistupuju ke každýmu žánru jako k hudbě. Miluju ji odmalička. Ať už je to muzikál, pop, rock, klasická hudba nebo bigbít, vždycky se to snažím udělat s pocitem vnitřního naplnění. Takže žánry zásadně neřeším, prostě hudbu musím vnitřně cítit. Pak do toho jdu a snažím se pro věc udělat maximum. Nikdy jsem ale nedělal dechovku a punk rock.

Ale víte, co se říká: nikdy neříkej nikdy…

(Úsměv.) To sice ano, ale zrovna u těchto dvou stylů si troufám říct, že je nikdy dělat nebudu.

Když se ještě vrátím k turné, na co se mohou fanoušci těšit? Bude to průřez vaší tvorbou nebo uslyší věci z vašeho posledního alba Bez křídel?

Uslyší od všeho trochu. Bude to taková exkurze mým repertoárem. Ale hlavně koncerty jsou úplně jinak zaranžovaný a díky tomu, že je to akustický a nechybí smyčcový kvarteto, každá píseň zní vlastně trošičku jinak. Takže kolikrát se diváků ptám, jestli vůbec věc poznali. Myslím si, že tím se to stává hodně zajímavým.

Máte za sebou premiéru muzikálu Mona Lisa. Nemrzelo vás trochu, že kvůli koncertní šňůře musíte omezit účinkování v něm?

Tak musím říct, že premiéře předcházely tři měsíce tvrdé práce a určitě by bylo škoda tohle zahodit. Proto i během turné odehraju pár představení no a pak se vrátím. Úplně jsem z toho nevypadl. Muzikál je moc pěkný a jsem rád, že v něm hraju, takže všechny zvu. Přijďte se podívat.

Co je pro vás jako pro muzikanta nejdůležitější?

Když budu mluvit konkrétně k turné, tak aby přišli lidi a byla pozitivní atmosféra. To je velice důležitý. Publikum musí odcházet s pocitem pohody. Snad se nám to daří.